Rozhovor s JANEM VEJMĚLKEM, hlavním ekonomem Komerční banky.

Má na starosti tým ekonomických analytiků, zaměřujících se na makroekonomickou analýzu českého hospodářství a analýzu jednotlivých segmentů finančního trhu – devizový trh, peněžní trh, trh úrokových sazeb a dluhopisů, akciový trh. Problematikou makroekonomické analýzy a finančními trhy se v Komerční bance zabývá od svého nástupu v roce 1998. Říká, že předvídání krizí je v podstatě nemožné.

Jaké je postavení hlavního ekonoma v bance?

Obvykle vede spíše menší tým makroekonomů a analytiků finančních trhů, výstupy týmu jsou ale zásadní pro celou banku, počínaje top managementem, přes obchodní útvary, specialisty z financí či řízení rizik až po kolegy útvaru Komunikace. Členové týmu hlavního ekonoma jsou obvykle i mediálními tvářemi banky vyjadřující se pro média a zásadnějším otázkám ekonomického vývoje nejenom české ekonomiky či tuzemských finančních trhů.

Jaké jsou hlavní kompetence a povinnosti hlavního ekonoma? Můžete jmenovat příklady hlavních úkonů jeho agendy? Jaký je pracovní den hlavního ekonoma?

Pozice hlavního ekonoma je, alespoň z mého pohledu zajímavá především tím, že kombinuje pozici manažerskou a specialisty. Manažerská spočívá v řízení týmu ekonomického výzkumu a prodávání jeho výsledků managementu banky. Odborná spočívá v podílení se na odborných výstupech týmu a jejich prezentací interním i externím klientům Komerční banky, včetně novinářů.

Tým ekonomického výzkumu Komerční čí banky je zodpovědný za přípravu makroekonomických analýz a prognóz vývoje české a slovenské ekonomiky, Komerční banka má totiž Komerční banku Bratislava, a analýz a prognóz jednotlivých segmentů finančního trhu. Pokrýváme tak devizový trh, peněžní trh, kdy se snažíme odhadnout, jak bude úrokové sazby nastavovat centrální banka, a jak se to projeví v tržních úrokových sazbách. A nezapomeňme ani na mé dva kolegy zabývající se akciovým trhem, primárně pokrývají nejkvalitnější akcie obchodované na pražské burze.

Vzhledem k poměrně široké agendě se velmi těžko dá v mém případě hovořit o typickém dni. Co je ale pravidlem, tak je to, že můj pracovní den začíná poměrně brzy ráno. Což mi ale jako rannímu ptáčeti nevadí. V kanceláři jsem většinou již v den ráno, a pokud na mě vyjde psaní ranní zprávy, během hodiny je hotová. V půl deváté následuje každodenní setkání s našimi dealery, kde si vyměňujeme informace o tom, co se děje na trzích. Následuje meeting se šéfem Investičního bankovnictví. Pokud jsou v devět hodin zveřejňována nějaká makroekonomická data, znamená to práci na analýze zveřejněných dat a komentáře pro média a marketingová aktivita na sociálních sítích, jako například Twitter. Další aktivity se den ode dne liší – práce na rozsáhlejší analýze, speciálních reportech, čtvrtletní prognóze apod., příprava prezentací, setkání s klienty, účast na seminářích, cestování po regionech, konferenční hovory s analytiky Société Générale, týdenní meetingy s managementem Investičního bankovnictví, meetingy s top managementem, manažerská práce s analytických týmem, atd. Pokud se přeci jen najde volná chvilka, využívám jí ke studiu working paperů, popřípadě další odborné literatury. Závěr dne spočívá v komentování událostí daného dne pro klienty a novináře. Pokud to je možné, mezi čtvrtou a pátou opouštím kancelář. Nezřídka mě ovšem čeká ještě podvečerní program v podobě účasti na různých přednáškách, konferencích či seminářích. Dva podvečery v týdnu mě čekají moji studenti na Fakultě financí a účetnictví VŠE v Praze

Co by měl vědět hlavní ekonom banky? Jaké vlastnosti by měl takový člověk mít?

Tak hlavně by měl být makroekonomem a rozumět tomu řemeslu. Obecně je třeba mít analytické schopnosti, ale zároveň dokázat výsledky práce prodat, tedy prezentovat před klienty či médii. V manažerské oblasti se při řízení týmu vidím svou roli hlavně v tom, poskytovat podporu, prostor svým lidem v jejich práci. Jinak si to v oblasti ekonomického výzkumu ani nedovedu představit.

Chtěl jste se vždy zabývat bankovnictvím?

Vzhledem k velké úctě, ve které mám své kolegy z Komerčky, bych se já sám neodvážil nazvat bankéřem. Jsem prostě zaměstnanec banky. Ne bankéř, ale makroekonom. A rozhodně to nebyl můj dětský sen. Vždy jsem tíhl především k fyzice, hlavně astrofyzice, případně k dalším přírodním vědám. Vzpomínám, že při rozhodování o vysokoškolském studiu jsem se dostal na čtyři fakulty se zaměřením na fyziku, chemii či matematikou. Pátou, na kterou jsem byl přijat, byla Fakulta financí a účetnictví na pražské VŠE. A zřejmě étos počátku 90. let rozhodl, že jsem dnes ekonomem.

Jak vidíte současný stav bankovního systému v ČR?

Z pohledu nabízených služeb univerzálního bankovnictví patřící ke světové špičce. Z pohledu finanční kondice bezpečný, dobře kapitálově vybavený, bez problémů financující českou ekonomiku, a tím podporující její růst a tvorbu pracovních míst. Na straně druhé je to sektor, který to má extrémně těžké. Konkurence je vysoká mezi samotnými bankami, ještě více ji posiluje nebankovní konkurence, a to vše v dramaticky narůstající regulaci zvyšující nákladovost a omezující ziskové příležitosti. V neposlední řadě se celkový trend k automatizaci, robotizaci či využívání umělé inteligence nevyhýbá ani bankovnímu sektoru. Banky čelí konkurenci, ale i výzvě celé řadě fintechových společností.

Jsou podle vás dnes banky připravené na případnou novou finanční krizi? Dá se vůbec krizi předvídat nebo ji odložit a posunout?

Předvídání krizí je v podstatě nemožné. Existují určité varovné signály, které mohou naznačovat zvýšené riziko, které se ale může či nemusí naplnit. Každopádně ekonomický cyklus se ještě nikomu eliminovat nepodařilo a ani nepodaří. Období, kdy se daří, budou vždy následována obdobími, kdy tomu tak není.

Faktem ale je, že oproti globální finanční krizi roku 2009 či následné evropské dluhové krizi, jsou banky včetně centrálních v mnohem komfortnější situaci. Na poli finanční stability se toho udělalo opravdu hodně. Což ovšem neznamená, že v případě krize žádná banka nezbankrotuje. Tento fakt by ale neměl mít devastující účinky na ostatní.

Jaký je váš názor na sdílenou ekonomiku a bezhotovostní ekonomiku?

Je to trend vyplývající z již zmíněnému posunu k větší míře využívání produktů digitalizace, automatizace, robotizace, umělé inteligence. Výsledkem je růst produktivity, efektivnější produkce, ale i spotřeba. Pokud se jedná o výsledek svobodného rozhodnutí producentů a spotřebitelů, nemohu proti tomu mít naprosto nic, naopak. Varuji ale, zejména u bezhotovostní ekonomiky, před tím, aby byl tento trend vynucován silou, myšleno politickou.

Bez veřejných investic se neobejdeme. Kam by podle vás měly tyto investice směřovat?

Role veřejných investic by měla být výlučně v infrastruktuře, na které budou následně stavět privátní subjekty. Je opravdu katastrofální, jaký je stav dopravní infrastruktury v zemi, která leží uprostřed Evropy a není schopna z této jednoznačné geografické polohy profitovat. Bez kvalitní silniční sítě si můžeme nechat o samořiditelných autech jenom zdát. S tím souvisí i komunikační infrastruktura, rychlý internet, atd. Bez toho nám digitalizace uteče. A nezapomínejme ani na vzdělanostní infrastrukturu, systém a úroveň vzdělávání v Česku. Zkrátka bez kvalitní infrastruktury v nejširším slova smyslu se nám bude Německo těžko dohánět.

Neodmyslitelně k dnešku patří také finanční gramotnost obyvatel. Jaký je podle vás její stav? Změnila se od té doby, kdy jste v bankovnictví začínal?

Já se v oboru pohybuji již více než 20 let. Pokrok vidět je, ale primárně v tom, že se vůbec o tomto tématu začalo hovořit. Hodně práce je ale v tomto ještě před námi a platí to v podstatě pro všechny generace a příjmové skupinky.

Tématu finanční gramotnosti se logicky věnuje také samotná KB. Podporuje například iniciativu Global Money Week, v jejímž rámci zaměstnanci působí na workshopech a přednáškách pro děti a studenty, a je také partnerem středoškolské Ekonomické olympiády. 

Jak vidíte v současné době vývoj globální ekonomiky?

Jednoznačně se nacházíme ve fázi zpomalujícího růstu. Ten kulminoval v roce 2017, loni již ekonomika zpomalila a letos trend pokračuje. Není divu. Problémem je zejména propad v celosvětovém zahraničním obchodě. Rozpoutání obchodních válek, nárůst protekcionismu a stavění překážek pro vývozy se v dnešní době, kdy se každá země na něco specializuje, se prostě nově stavěné bariéry negativně projevují. Do toho se v Evropě musíme potýkat s problémy Itálie, již tři kvartály v řadě klesajícím německým průmyslem či chaosem kolem brexitu.

Co podle vás bude znamenat brexit pro Evropu a Velkou Británii? Ovlivní to i českou korunu?

Celý brexit je jeden velký chaos, o kterém zatím opravdu nemůžeme říci, jak dopadne. Čím déle se bude rozhodnutí odkládat či čím více bude hrozit divočejší rozvod, tím hůře pro obě strany. Brexit samozřejmě bedlivě sledujeme i ve střední Evropě. Nejen pro nás, ale i pro okolní země je trh Velké Británie velmi významným. V posledních letech byl pro naše exportéry zhruba pátým nejvýznamnějším vůbec. Divoký brexit má bezesporu potenciál korunu ovlivnit a poslat ji k slabším úrovním.

A co může přinést souboj ekonomik USA a Číny? Jak je možné vnímat rozvoj investic a obchodu s Čínou?

Spojené státy mají chronický deficit v zahraničním obchodě. Podílí se na tom objektivní faktory typu vysoké spotřeby Američanů, které je dovozně náročná, či faktu, že americký dolar je světová rezervní měna číslo jedna a z historického pohledu patří mezi silněji měny. Faktem ale je, že za deficitem mohou i neférové obchodní podmínky. A to platí zejména v obchodě s Čínou. Proto ta urputná snaha Donalda Trumpa se situací něco udělat. Čína je hned za Spojenými Státy druhá největší ekonomika světa. Jedná se tedy o dva rivaly, je jasné, že vyjednávání musí být tvrdá. Obecně platí, že dostat se na čínský trh je extrémně těžké.

Jaké priority byste doporučoval v rámci státního rozpočtu pro českou ekonomiku?

To bych se vrátil k předchozí diskusi o veřejných investicích, a odpověď je jasná – dopravní a komunikační infrastruktura, školství. To by měly být priority.

Děkuji za rozhovor.