Recenze novely trestního zákoníku a trestního řádu. Hodnocení Ekonomického magazínu: 80 procent.

Autor: vláda

Datum předložení: 3. 4. 2019

Má jít Tomáš Řepka na půl roku do vězení nebo raději odpracovat 300 hodin obecně prospěšných prací? Toť otázka, kterou koncem loňského roku rozlouskl Krajský soud v Brně ve prospěch prací. Přiklonil se tak k praxi ukládání alternativních trestů, po které se volá od konce 19. století. Už tehdy právním teoretikům začalo být zřejmé, že krátkodobé tresty jsou nákladné a na pachatele nepůsobí výchovně. Ačkoli věznice bývají označovány jako nápravná zařízení, obvykle v nich dochází k procesu přesně opačnému. Proto se začaly hledat tresty jiné, alternativní, které pachateli umožní se věznění vyhnout. Z logiky věci vyplývá, že takové tresty nejsou vhodné pro masové vrahy, ale pro pachatele méně závažných činů.

Na rozdíl od zbytku Evropy a koneckonců i Severní Ameriky, se u nás alternativní tresty prosazovaly a stále prosazují pomalu. Komunisté na ně, snad s výjimkou podmínky, příliš nevěřili. Jedním z deklarovaných cílů nového trestního zákoníku z roku 2009 proto bylo, aby krátkodobé tresty odnětí svobody přestaly mít dominantní postavení mezi ukládanými tresty. U mírnějších trestů, za které jsou pokládány ty se sazbou do dvou či tří let, proto zákon umožňuje kromě podmínky namísto odnětí svobody uložit trest domácího vězení, veřejně prospěšných prací nebo trest peněžitý.

Myšlenka dobrá, realizace, jak už u nás bývá zvykem, nepříliš přesvědčivá, či přímo úplně nedostatečná. Novela trestního zákoníku z roku 2011 pak dokonce stanovila, že za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje 5 let, lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby vedl řádný život. Ani to však k požadované míře využití alternativních trestů nevedlo. Soudci je zkrátka neradi ukládají. Důvody mohou být různé. Někdo nerad mění zavedené zvyklosti, jiný zase, při pohledu na konkrétního pachatele, nevěří, že by mohl vést řádný život.

Ministr spravedlnosti Kněžínek proto předložil novelu trestního zákoníku a trestního řádu, jejichž prostřednictvím chce podpořit ukládání zejména trestů peněžitých, které jsou pro pachatele vždy méně příjemné, než ostatní alternativní tresty. Plní funkci postihnutí majetkového prospěchu, který pachatel získal nebo získat chtěl, ale lze jím postihovat i nedbalostní trestné činy. Přestože je peněžitý trest pokládán za vhodný u řady trestných činů nižší společenské škodlivosti, ukládán je doposud v nedostatečném množství. Podle ministra dnes tvoří zhruba 15 procent uložených trestů, a to ještě většinou v Brně a okolí, zatímco např. ve Francii a ve Švýcarsku je to přibližně 30 procent, v Německu dokonce 80 procent.

Rozšířit využívání peněžitého trestu chce vláda nahrazením institutu náhradního trestu odnětí svobody za trest odnětí svobody. Rozdíl či spíše nuance těchto dvou věcí spočívá především v tom, co se stane, když pachatel peněžitou sankci nebo její část v určeném termínu nesplatí. Dnes mu soud peněžitý trest přemění v rámci daných mantinelů v náhradní trest odnětí svobody, aniž by bylo předem dáno, jak bude dlouhé. Podle návrhu se peněžitý trest přemění v trest odnětí svobody podle předem daného přepočtu. Každá nezaplacená částka odpovídající jedné denní sazbě se má počítat za dva dny odnětí svobody. Denní sazba peněžitého trestu je přitom individuálně stanovena podle povahy činu a majetku pachatele.

Spíše než k posílení apetitu soudců vyměřovat peněžitý trest tak návrh směřuje k tomu, aby byl pachatel více motivován peněžitý trest zaplatit, neboť si bude moci snadno spočítat, kolik by si místo toho musel odsedět. A že bude muset jít sedět, zajistí další navrhovaná novinka, která z trestního zákoníku odstraňuje nelogičnost zavedenou rovněž v roce 2011: alternaci alternativních trestů, a to nejen těch peněžitých. Podle současné úpravy je totiž možné přeměnit peněžitý trest na trest obecně prospěšných prací nebo trest domácího vězení. Zejména v případě domácího vězení je přitom zřejmé, že to žádný trest není. Považte, celý den proležíte na gauči, manželka vám nosí lahváče a vy nesmíte ani vysypat odpadky.

S předloženým návrhem lze souhlasit, není ale jasné v čem má ona podpora ukládání peněžitých trestů vlastně spočívat. Směrem k soudcům, kteří se k peněžitým trestům neuchylují ani v případech, které po finančním postihu přímo volají, zde můžeme nalézt snad jedinou větu: Soud zejména zváží uložení peněžitého trestu. Těžko říct, zda to pomůže, když se dosavadní úpravy zákonů míjely účinkem. Další námitkou by mohlo být, že zákaz překlápění jednoho alternativního trestu do jiného, k menšímu počtu vězněných osob nepřispěje, ba naopak, může vést dokonce k dalšímu náporu na věznice. Záležet bude na tom, zda strach z kriminálu natvrdo, převáží nad nezodpovědností některých odsouzených.

Jistého tedy není nic, ale proč to nezkusit…

– red, swp –