Blížící se třetí vlna EET, do níž mají spadat i hudební festivaly, může přímo ohrozit jejich budoucnost. Vyplývá to z kalkulace festivalové asociace FESTAS. Na náklady spojené s EET by podle ní padla zhruba pětina festivalových tržeb. To je o stovky procent víc než třeba v gastronomii. Zejména pro menší festivaly by takové investice byly likvidační. FESTAS proto usiluje o to, aby ministerstvo financí udělilo hudebním festivalům výjimku.

Festivaly mají výrazná specifika, kvůli kterým je pro ně evidence tržeb extrémně náročná. V místech, kde se konají, chybí infrastruktura, neexistuje připojení k internetu. Počet prodejních míst se pohybuje v desítkách až stovkách, čemuž odpovídá počet EET pokladen a kvalifikovaného personálu, které by bylo nutné nákladně zajistit. To vše kvůli jednorázové akci, která se pořádá jednou ročně,“ shrnuje hlavní argumenty asociace FESTAS její výkonný ředitel Marek Vohralík.

200x vyšší náklady než v restauracích

FESTAS vyčíslila reálné náklady spojené s EET na modelovém příkladu menšího dvoudenního festivalu pro osm tisíc lidí. S padesátkou prodejních míst by potřebná investice při nestřízlivějších odhadech vycházela na jeden milion korun, což je pětina celkových pětimilionových tržeb.

Absurdita této částky vynikne zejména ve srovnání s gastro provozy. Tam představují náklady na EET méně než 0,1 procenta obratu. Festivaly tak ve srovnání s restauracemi zaplatí více než 200násobek,“ upozorňuje na alarmující nepoměr Marek Vohralík.

Samostatnou kapitolu by pak podle něj představovaly pokuty na základě EET kontrol, s nimiž je potřeba počítat: „Odpovědnost za případná pochybení obsluhy nesou organizátoři festivalů. S ohledem na počet prodejních míst a nápor 78 transakcí za minutu nelze ani při důkladném proškolení personálu zaručit, že nikdo neudělá chybu.“

Protiústavní“ EET?

Finanční dopady EET na hudební festivaly se podle FESTAS dostávají do rozporu s článkem 26 Listiny základních práv a svobod ČR: „Pokud legislativní opatření klade na jednu oblast podnikání násobně vyšší ekonomickou zátěž než na ostatní, je podle nás jednoznačně v rozporu se základním právem občanů vyvíjet podnikatelskou činnost. Pro vymezenou oblast totiž nastavuje jen těžko splnitelné podmínky,“ uzavírá Vohralík.