Rozhovor s TOMÁŠEM VRÁNKEM, generálním ředitelem ICE Industrial Services.

V roce 2012 se čtyři kluci rozhodli, že založí firmu na průmyslovou automatizaci, po šesti letech již zde pracuje více než sto lidí. Rozhodli se, že budou budovat firmu, která bude postavená na jiných principech, než je hierarchické řízení shora dolů, která bude rychlá, flexibilní, profesionální a bude postavená na hodnotách.

Jaké byly vaše začátky a jaká byla základní vize? Jak se vaše vize promítá do každodenního ICE fungování?

Základní vize, se kterou jsme šli do založení nové společnosti, byla jasná: dělat špičkové výrobní stroje a linky. Chtěli jsme si práci dělat podle svého a bavit se u ní. Zkrátka chtěli jsme pracovat jako bychom pracovali sami na sebe a přitom v týmu. Tento úvodní náboj se do každodenního fungování ICE promítá pořád. Naše poslání je stále stejné nejen pro zakladatele, ale i pro každého člena týmu včetně těch, kteří k nám nově nastoupí. Kromě poslání sdílíme také stejné hodnoty a je pro nás důležité, aby se odrážely do celého týmu. Hodnoty nás spojují. Patří k nim týmovost, čestnost, profesionalita, flexibilita a zábava.

Princip fungování firmy je velice zajímavý. Můžete nám ho více přiblížit? Kde jste čerpal inspiraci pro svůj projekt?

Na úplném začátku jsem inspiraci čerpal pohledem na úspěšné, ale tradiční zejména české podniky. To se během prvních dvou let našeho fungování ukázalo jako ne příliš funkční. V té době v našem týmu vznikala řada sporů a nedorozumění, která pramenila především z přebujelé administrativy. Na začátku jsme udělali tu chybu, že jsme chtěli mít naprosto vše podložené výpočty. Lidé ale nejsou stroje a mají své emoce, nálady, výkyvy. To žádný výpočtový vzorec nedokáže pokrýt. Pak jsme se začali koukat po inspiraci v zahraničí. Dívali jsme se na zkušenosti z firem jako je Semco, Google, či Spotify. Díky tomu jsme většinu vzorců zrušili a nahradili je jediným kritériem. Tím je výsledek projektu. Ten pro klienta nejlepší, profesionálně odvedený a s odpovídajícím finančním výsledkem. Jak k žádoucímu výsledku ten či který tým dorazí, je na něm.

Celý systém se neobejde bez finanční podpory? Kde jste získali podporu a jak vidíte spolupráci do budoucna?

Na začátku firmy jsme měli finančního investora, kterému jsem velmi vděčný, že s námi do toho šel. Bez něj bychom nikdy neměli tak rychlý růst, jaký se nám povedl. Hned po dvou letech našeho fungování už byl náš tým i tržby tak velké, že naše fungování začalo být pomalu nad jeho možnosti. A v tomto okamžiku nás oslovil jeden z našich zákazníků – Strojmetal Aluminium Forging s.r.o., který odkoupil 60 procent ve firmě a stal se naším strategickým investorem. Díky tomu se náš rozvoj ještě výrazněji zrychlil. Navíc minulý rok se Strojmetal, a s ním i my, stal součástí skupiny Metalimex, což nám otevřelo ještě širší obzory našeho rozvoje.

Zisk firmy raketově roste. Co dál? Kam může firma růst a dál se rozvíjet?

Myslím si, že je to dané i tím, že zisk pro nás není náš hlavní ukazatel ani cíl. Je potvrzením toho, že svoji práci děláme dobře. Osobně vidím v automatizaci a robotizaci průmyslu téměř nekonečný potenciál. Pokud budeme vše dělat profesionálně, tak si nedovedu představit situaci, že bychom neměli mít dostatek práce. Chceme se nachystat na budoucnost, kdy se do deseti let má desetkrát zvýšit množství implementovaných průmyslových robotů. Proto už nyní plánujeme růst na zhruba 200 lidí během následujících dvou let. A pak se uvidí, jak budeme pokračovat dál. Díky naší organické struktuře jsem přesvědčený, že bychom dokázali hodně podobně fungovat i při 400 lidech. I když, dokud si to nevyzkoušíme, tak to s úplnou jistotou říct nedokážu.

Jak vnímáte budoucnost umělé inteligence a virtuální reality?

Jednoznačně jde o budoucnost průmyslové výroby. Jsem přesvědčen, že nyní vidíme jen první nesmělé krůčky, kdy marketing těchto technologií zatím vítězí nad jejich reálným použitím v praxi. Ale to se bude postupně měnit. I s tím, jak se bude jejich použití v průmyslu zlevňovat. Bohužel nyní není moc zákazníků či investorů, kteří by byli ochotni investovat více peněz do inovativního řešení a použití nejmodernějších technologií při stavbě linek pro své provozy. I velké a bohaté společnosti si často nechají nabídnout hi-tech řešení, a když pak zjistí, kolik by stálo, vyhraje jako jediné kritérium cena a rozhodnou se pro klasičtější a tedy pro ně hlavně levnější řešení. Přijde mi to škoda a brzda rozvoje a těším se na chvíli, až se to prolomí a začne rozhodovat účel či efektivita víc než cena.

Koncept firmy je spojením výrobní strojírenské firmy, nových technologií a také s koučinkem. Jak motivujete svoje zaměstnance?

Můj největší osobní posun vidím v tom, že jsem přestal věřit na externí motivaci. Externí motivace je velmi krátkodobá síla. Nemůžu motivovat 200 lidí, můžu se jen snažit jim pomoci vytvořit takové prostředí, kde se dokáží sami seberealizovat. A také je třeba si uvědomit, že takové prostředí nevytvářím já, ale všichni naši lidé. Moje role je pomáhat definovat hranice toho, co je ještě ICE a co již překračuje rámec naší kultury a toho čím chceme být. Jsem si jistý, že tento rámec určuje míru svobody našich lidí. Je definován zejména našimi hodnotami.

Koncept vaší firmy je poněkud jiný než u klasických firem. Může se u vás uplatnit také zaměstnanec, který k vám přijde z korporátní sféry?

Přijali jsme za poslední 3 roky cca 80 lidí. Odhaduji, že třetina z nich byla z korporátní sféry. Minimálně ze začátku je to pro ně těžší. Nevěří tomu, že mají nepodmíněnou svobodu pro své vlastní rozhodování. Dost často si ze začátku chodí pro schválení něčeho, co si mají rozhodnout sami, za co jsou sami zodpovědní. Celé to je vlastně jen o nastavení mysli. Ti, kdo v korporátu nebyli šťastní, odešli a přišli k nám, kde jim začaly dávat věci smysl, zůstali. Ti, kterým náš styl práce a osobní zodpovědnost nevyhovuje, po pár měsících u nás většinou skončí. Náš styl práce není pro každého. Proto tolik klademe důraz na sdílené hodnoty u lidí, které si vybíráme do týmu.

Jste také exportéry. Jaké byly vaše exportní začátky? Kde jste získávali zkušenosti?  

Na exportu jsme vyrostli. Na začátku jsme měli pár programátorů, projektantů a elektrikářů a po nich je mezi velkými světovými firmami velká poptávka. A přesně jim jsme na začátku dodávali automatizační část řešení jejich linek. Ze začátku tvořil až 90 procent našich zakázek export. Až postupem času jsme založili vlastní konstrukci a stali jsme se dodavatelem vlastních komplexních řešení.

Chtěl byste se ze své pozice generálního ředitele posunout do pozice konzultanta nebo poradce? Jak byste si v budoucnu představoval svoji roli v praxi?

To by se mi opravdu líbilo a věřím, že jsem první krok učinil již loni. To jsme si k narozeninám dali zrušení naší hierarchické struktury. Nahradili jsme ji organickou strukturou. Začali jsme jí v žertu říkat bublinková a už jí to zůstalo. Lépe to odráží to, jak fungujeme. Každý člověk hraje v týmu několik rolí. Já sám jsem stále vůči akcionářům a partnerům ten, kdo je za firmu zodpovědný, to mi asi nikdo neodpáře. Vůči týmu se považuji za správce hodnot – pokud naše projekty probíhají podle našich hodnot – týmově, čestně, profesionálně, flexibilně a práce na nich lidi baví – nemám důvod do nich zasahovat.

Dokázal byste si představit i jiný obor vaší činnosti? Jaký a proč?

Dokážu si představit řadu věcí, pokud souvisí s automatizací – to je poměrně velké hřiště. Různé obory, různá řešení. Naši budoucnost vidím spíše v komplexních službách než ve vývoji produktů. Líbilo by se mi dodávat opravdu komplexní transformace starších výrobních závodů. Vidím v nich často obrovský potenciál. Starší provozy mohou být výrazně efektivnější a my jim s tím umíme pomoct. Změna je přitom komplexní – od změny firemní kultury, přechodu na štíhlou výrobu až po agilní řízení spojené s automatizací procesů.

Co vás potěší a motivuje? Můžete ve své pozici také odpočívat?

Nejvíc mě těší práce s mým týmem. Nikde se nenasměju víc než v práci. Naučil jsem se pracovat v osobním a týmovém flow. Čas v práci mi tak vždycky rychle uteče, ale musím říct, že večer jsem úplně vyšťavený a bez odpočívání bych tu už nejspíš nebyl (smích). Mám tři děti, úžasnou manželku, snažím se trávit co nejvíce času s nimi. Ačkoliv jsem velmi špatný běžec, tak se snažím chodit běhat do lesa, kde nechám spoustu starostí a naopak si odnesu spoustu nápadů. Dokonce bych se nebál říct, že mě většina klíčových myšlenek napadla při běhu v lese. I proto kdykoliv vyběhnu, mám v kapse malou tužtičku a kus papíru, abych je nezapomněl.

Je něco, co si nelze představit v případě umělé inteligence? Jak se podle vás změní vnímání a myšlení lidí? Ustojí to samotný člověk?  

Můj soukromý názor je, že ve středně vzdálené budoucnosti, řekněme tak za 50 až 100 let bude důležité, jak světové velmoci uchopí omezení umělé inteligence. Tak jako nyní například řešíme globální oteplování, stejnou hrozbou se může stát umělá inteligence, pokud se včas nepodchytí její omezení. Bude to těžké. Nedovedu si představit, že by se vývoj umělé inteligence jakkoliv zastavil a člověk ji bude muset přijmout jako součást své DNA. A bude na něm, jestli dokáže ochránit svůj evoluční úspěch. Co se týká myšlení lidí, to se bude muset cíleně korigovat podobně jako se to nyní děje s mobilními telefony a sociálními sítěmi, nebo jinými návykovými aktivitami či látkami.

Děkuji za rozhovor.