Recenze tří ústavních novel o vodě (část 1.).

Předkladatel č. 1: KSČM

Datum předložení:

Stanovisko vlády: nesouhlas

Hodnocení Ekonomického magazínu: 20 procent.

Sucho a vedro trvá už několik let. V rámci boje proti změnám klimatu vyhlašují některá města stav klimatické nouze a pozadu nezůstávají ani naši poslanci. Ve sněmovně už leží tři ústavní novely zákonů, které cílí na sucho, či spíše na ochranu vody. S odvoláním na klimatické změny a jejich dopady na životní prostředí chtějí doplnit Ústavu o konstatování, že voda je ve vlastnictví České republiky, která chrání a zvelebuje toto bohatství a je povinna zajistit ochranu a šetrné využívání vody jako základní životní potřeby ve prospěch svých občanů. Způsob využívání a ochrany vody má stanovit samostatný zákon.

Zdánlivě neškodná proklamace má několik zásadních vad. Především nepřináší nic nového v rámci ochrany vody. Vody rozhodně nepřibude. Co ale přibýt může, jsou spory o to, jak si zákon vyložit či jak jej aplikovat. Povrchová nebo podzemní voda není předmětem vlastnictví, i když se třeba nachází na vašem pozemku. Předmětem vlastnictví se stává až v okamžiku odběru, kdy je v určených případech také zpoplatněna. Jinak je to ale třeba s vodním korytem. Ty jsou zcela běžně předmětem soukromého vlastnictví a teď si představte, že vám v nich poteče cizí, tedy státní voda. Buď dostanete nájem, nebo vás budou muset vyvlastnit.

Momentálně je sice sucho, to ale neznamená, že nemohou znovu přijít ničivé povodně. Nic si z toho nedělejte, naopak, zrušte pojistku. Škodu vám totiž způsobila státní voda, a její vlastník ji nahradí. Ještě chybí, aby také oheň a vítr byly státním vlastnictvím a pojišťovny zkrachují. A tak by se dalo pokračovat. Návrh je obecně zaměřen na vodu, takže stát by vlastnil i vodu pod vaším okapem, vodu balenou nebo vodu ve vašem vodovodu. A právě o poslední jmenované možná jde: Boj proti zahraničním provozovatelům vodovodů a kanalizací, kteří jsou trnem v oku všem milovníkům naší české vody.

Angažuje se v něm komunistům blízký (minimálně názorově) aktivista Radek Novotný se svým projektem Pravda o vodě, kde požaduje: Právo občanů na pitnou vodu v Ústavě, spravedlivou cenu, ukončit zdražování. Neposílat miliardy do zahraničí a investovat je doma. Zrušit působení koncernů u české vody a tím znovunabýt kontrolu nad strategickou surovinou, nad peněžními toky a nad zisky z vody veřejnoprávním sektorem. V rámci své činnosti třeba i pravdivě upozorňuje na reálné problémy i nepravosti, což nic nemění na tom, že výzvami k vypovězení platných smluv popírá principy právního státu.

Obavu ze znárodnění vody komunistickým návrhem už vyslovili Piráti a proti byla i vláda, které to Filip náležitě vyčetl. Možná ale jen Piráti nepostřehli nuanci mezi znárodněním a poškozováním zahraničních investorů, kteří investici realizují na smluvním půdorysu, jehož dodržování má stát chránit. Vzpomeňme na prohranou arbitráž o „ukradenou“ Novu. CME ji nevlastnila, a přesto jsme jí nakonec za zmařenou investici zaplatili 10, 5 miliardy korun. Bojovat proti ziskům cizáckých koncernů je politicky možná výnosné, ale účet zaplatí lid, který tomu předtím nadšeně tleskal. Jen se tomu pak všichni hrozně diví.

Předkladatel č. 2: KDU-ČSL

Datum předložení: 24. 6. 2019

Stanovisko vlády: neutrální

Hodnocení Ekonomického magazínu: 70 procent.

Druhý vodní návrh ústavní novely podali poslanci KDU-ČSL. Dosavadní ústavní pokyn, aby sát dbal na ochranu přírodního bohatství a šetrné využívání přírodních zdrojů, navrhují doplnit explicitním apelem na šetrné využívání vodních zdrojů a půdy. Ústavodárce v době přijetí Ústavy podle nich nemohl předvídat, že dojde k dramatickému úbytku podzemních a povrchových vod a masivnímu úbytku úrodné půdy a snížení její kvality. I oni tedy argumentují podstatnými změnami v životním prostředí, jež nastaly v posledních letech.

Vodní a větrná eroze půdy, zábory orné půdy. Díky regulaci řek i potoků z minulosti mizí z krajiny voda. Každou chvíli můžeme od politiků slyšet, jak proti těmto jevům usilovně bojují. Podmínkou pro vyplácení přímých podpor a dalších dotací je plnění standardů dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy, zákon o ochraně zemědělského půdního fondu stanovuje poplatky za zábor půdy. Už v roce 2017 vláda přijala Koncepci ochrany před následky sucha, nejnověji pak máme Národní koalici pro boj se suchem a novelu zákona počítající se zřizováním komisí pro sucho na úrovni státu a krajů.

Jak je tedy možné, že zemědělské půdy kvapem ubývá? Současné nastavení přímých plateb vede ke skupování pozemků a vytváření velkých zemědělsko-průmyslových podniků. Většina českých zemědělců nejsou žádní drobní farmáři, ale zemědělští velkopodnikatelé, kterým se vyplatí velké lány bez remízků a mezí. Platby za vyjmutí pozemků ze zemědělského půdního fondu sice rostou, ale vždy se prolobuje spousta výjimek a slev. Lidé přece potřebují práci v průmyslových zónách a musejí mít kde stavět. Za rok 2014 tak ubylo celkem 6.351 ha zemědělské půdy, za rok 2015 celkem 7.032 ha a za rok 2016 celkem 6.351 ha.

Samostatnou kapitolou pak je využívání vody podle vodního zákona. Jistě je v pořádku, že k odběru pro vlastní potřebu není třeba žádného povolení. Ke zvláštnímu či jinému nakládání s vodami, které už vlastní potřebu přesahuje, povolení nutné je a taky za něj musíte platit. Jenže i zde jsou výjimky. Třeba takové skiareály při odběru vody pro umělé zasněžování platit nemusejí. Stejnou výjimku požívají například rybí líhně a sádky, napouštění chovných rybníků či veřejných koupališť. Vodou chceme šetřit, ale šetřit chceme i kapsy těch, co ji používají. Koneckonců, voda, na rozdíl od jejích uživatelů, nemá hlasovací právo.

Zásadní otázka zní, zda by explicitní důraz na šetrné využívání vodních zdrojů a půdy v Ústavě na tomto stavu něco změnil. Takové představě bohužel přikývnout nelze. Už v současném právním rámci existuje dostatečná možnost, jak toho dosáhnout prostřednictvím speciálních zákonů. Co chybí, je vůle to udělat. Novela Ústavy na tom nic nezmění. Současně ale platí, že na rozdíl od ostatních návrhů je zaměřena správným směrem: K ochraně půdy a vodních zdrojů. Ocenit je třeba i to, že jejím cílem není zneužít současnou situaci k vyvlastňování a porušování mezinárodního práva. Přesně tam cílí i třetí návrh, o kterém si řekneme příště.

– red, swp –