Polemika: „Já to věděl!“ efekt a proč z nás všech nejsou miliardáři?

BEÁTA PACKOVÁ, absolventka VŠE, analytička.

Lidský mozek je fascinující orgán, schopný spojovat i nesouvisející fakta do příběhů, které nám pomáhají chápat složitý svět. Jsou ale tyto příběhy vždy pravdivé?

Když hodnotíme minulost, činíme tak většinou s ohledem na aktuální situaci. Naše mysl se na základě znalosti výsledků snaží zkonstruovat příběh, který by dával smysl. Pokud ale podlehneme pocitu, že nám byl vývoj od počátku jasný, ztrácíme motivaci hledat skutečné příčiny neúspěchu. Tomuto efektu říkají odborníci zkreslení zpětného pohledu (hindsight bias) a ohrožuje rozhodování nás všech.

Homo sapiens jako mistr příběhů

Přiznat si, v jak nejistém světě žijeme, je pro většinu lidí velmi deprimující. Vytváření příběhů, od náboženských legend až po budování firemní značky, pomáhá lidem po celém světě se s touto nejistotou vyrovnat. Historik Yuval Noah Harari dokonce vnímá schopnost vytvářet smyšlené příběhy jako klíčovou pro úspěch našeho druhu: „Jsme jedinými savci, kteří jsou schopní vymýšlet fiktivní příběhy, šířit je a přimět ostatní, aby jim věřili.“

Behaviorální ekonom a laureát Nobelovy ceny Daniel Kahneman na druhou stranu upozorňuje na riziko přílišného spoléhání na příběhy vytvářené naším mozkem kvůli zkreslení zpětného pohledu. Kahneman říká, že „když se stane něco špatného, tak se domníváme, že víme, proč se to stalo, a že tu samou chybu už nezopakujeme. Tím si ale odmítáme přiznat míru nejistoty, ve které žijeme. Jakákoliv událost se nám zdá jasná a předvídatelná po tom, co se odehraje.“ Tím trefně vyjádřil podstatu našeho vnímání světa – je jednodušší přijmout srozumitelnou fikci než složitou pravdu.

Pokud se člověk vyvaruje pokušení vysvětlovat si svět kolem sebe příliš jednoduše, může získat výhodu skutečného porozumění minulosti – a tím se vyvarovat opakování stejných chyb v budoucnosti.

Největší riziko podlehnutí hindsight bias přirozeně existuje v historii. Pro názornou ilustraci, příběh druhé světové války známe všichni ze školy a celý průběh války nám připadá předem daný. Ale skutečně nemohla válka dopadnout jinak? V roce 1940 Třetí říše obsadila velkou část Evropy, německá Luftwaffe bombardovala britská města a Hitlerova generalita připravovala Operaci Lvoun – invazi do Británie. Ani ti největší optimisté proto neočekávali totální porážku nacismu. Daleko spíše mnozí viděli vojáky Wehrmachtu vítězně pochodující londýnskými ulicemi. Zatímco akademické debaty o alternativní historii se většiny z nás tolik nedotýkají, trikům vlastní mysli můžeme podlehnout v oblasti, která se nás týká mnohem více – investic.

Proč z nás všech nejsou miliardáři?

Investice, sportovní zápasy, volby, ale i váš kariérní postup. Nezdá se vám, že viděno zpětně to všechno dopadlo tak, jak jste od začátku předvídali? Pokud by tomu tak skutečně bylo a vývoj událostí byl tak předvídatelný, pak mám pro čtenáře provokativní otázku – proč z vás ještě nejsou miliardáři? Jakákoliv investice s sebou totiž nese jistou míru nejistoty. Pokud by se dal vývoj na akciových a komoditních trzích skutečně předvídat tak spolehlivě, pak by investiční fondy zkrátka vkládaly svěřené peníze jen do výdělečných podniků. Jenže, které to jsou – a hlavně – které to budou?

Známý bonmot praví, že: Předpovídání je obtížné, zvláště pokud jde o budoucnost. Přestože existují specializované firmy a matematické algoritmy na určování míry rizik a výnosů, kapitalismus se stále potácí mezi periodicky se opakujícími krizemi. Jak to, že ani expertní týmy s diplomy z nejlepších univerzit nejsou schopny předvídat vývoj událostí, pokud se nám zpětně zdá vše tak jasné? Proč nikdo neočekával, že splaskne bublina na americkém trhnu s realitami a dominovým efektem dojde až k pádu bankovních gigantů jako v osudném roce 2008? A ještě jinou řečnickou otázku přidává ekonomický redaktor britského magazínu Independent: „Co se stalo v roce 2013, že se ekonomika opět rozproudila?“ Ekonomická komunita se dodnes neshodne ani na příčinách konce ekonomické krize, nicméně v případě nečekaného úspěchu mnoho lidí ani vysvětlení nehledá. Jak ale reagují na opačnou situaci – neočekávaný neúspěch?

OKD prosperující a krachující

Pro příklad hindsight bias v ekonomické oblasti nemusíme chodit až za oceán. V roce 2016 došlo k úpadku evropského černouhelného průmyslu, který u nás reprezentoval jediný producent – OKD a.s. Společnost prošla od 90. let kontroverzní privatizací, restrukturalizací, vstupem na burzu, obdobím prosperity a optimismu a vyhlášením insolvence. Majitelé společnosti byli označeni za dravé kapitalisty, kteří ji přivedli ke krachu a stát za zachránce, který zabránil růstu nezaměstnanosti v regionu.

Celý příběh tak vypadá skutečně jednoduše a má všechny prvky klasického řeckého dramatu – od expozice přes krizi až po katastrofu. Jasno máme i v tom, kdo je padouch (zlí zahraniční kapitalisté) a hrdina (politici myslící na obecné blaho).

Pokud se ale podíváme na fakta, celé vypravěčské soukolí povážlivé zaskřípá. Je pravda, že privatizaci společnosti v 90. letech a na počátku milénia provázela řada politických chyb a selhání. Poté ale došlo ke konsolidaci společnosti, která těžila miliony tun uhlí a podporovala zaměstnanost v regionu. Je skutečně možné, aby již v roce 2006 majitelé OKD naplánovali, jak společnost přivedou v roce 2016 ke krachu, jak dnes média naznačují? Proč by firmu zapsali její bývalí vlastníci mimo jiné na londýnskou burzu s velmi přísnými pravidly na transparentnost, pokud by měli v úmyslu ji špatným hospodařením přivést na buben?

Takový příběh zcela ignoruje základní zákon tržní ekonomiky, že firmy prosperují podle zákona poptávky a nabídky. Stejně tak vyplácení dividend, dnes prezentované jako nemravné vyvádění zisku, bylo podle londýnského soudu u ziskové společnosti zcela v souladu s platnými zákony. Pokud vás dnes někdo bude přesvědčovat o tom, že se mu OKD jevila už od počátku jako neperspektivní investice, pak doporučuji pročíst optimistické dobové články. Akcie NWR (bývalá mateřská společnost OKD) patřily mezi vycházející hvězdy v rámci systému SPAD, který obchoduje s cennými papíry vybraných významných podniků.

Ke krachu černouhelných dolů na Ostravsku došlo v době, kdy se v důsledku dlouhodobého celosvětového propadu cen uhlí a stáří evropských dolů potácely v problémech také těžební společnosti v Polsku a Rumunsku. Příběh společnosti OKD je skvělým příkladem, jak i seriózní média mohou podlehnout zkreslení zpětného pohledu a vynášet jednoduché soudy, aniž by se zamysleli nad ekonomickou nesmyslností takto zkonstruovaného příběhu. Emočně podbarvený příběh se v českých médiích prosadil zřejmě i díky dezinformačním webům, které na sociálních sítích cíleně šíří fake news poškozující obchodní konkurenci.

Proč by mělo řadové investory zajímat, že se mediálním prostorem šíří nepravdivá šeptanda? Protože na její všeobecné přijetí bohužel doplatili domácí i zahraniční akcionáři, kteří prostřednictvím investičních fondů vložili své peníze do NWR, a přes 550 věřitelů, z nichž někteří se svých pohledávek musí domáhat u soudu. Hindsight efect sehrál v případu tak silnou roli, že se na bulvární příběh o spiknutí odvolává i insolvenční správce, což nás z hlediska atraktivity pro investory katapultuje někam daleko na východ, kde o výnosnosti investice nerozhoduje ruka trhu, ale vlivní zákulisní hráči a jejich výklad spravedlnosti.

Ven z bludného kruhu

Pokud si chcete svůdnost hindsight bias ověřit sami, můžete zkusit jednoduchý experiment. Pište si po dobu jednoho měsíce deník, ve kterém zkusíte předvídat vývoj akcií konkrétní firmy, výsledky sportovních utkání, voleb v libovolné zemi nebo třeba zpoždění vašeho každodenního spoje do práce. Pokud se vám zdá, že světu rozumíte a dokážete jeho vývoj celkem hravě předvídat, budete pravděpodobně překvapeni.

Jak z bludného kruhu ven? Lze se nějak vyhnout podlehnutí sebeklamu při hodnocení minulosti? Asi vás zklamu, ale úplně to nepůjde nikdy. Různé typy kognitivních zkreslení se vyvinuly v průběhu evoluce jako adaptační mechanismy. V paleolitu bylo potřeba se rozhodnout co nejrychleji i za cenu omylu. Můžeme si ale tato kognitivní zkreslení uvědomit a tím získat výhodu. Jen tak totiž dokážeme uznat, že dějiny neběží po předem naplánované ose a svět dříve nebyl o nic jednodušší než dnes, stejně jako v reálné ekonomice neexistuje prosperita bez rizika.

Problém je, pokud si limity vlastního chápání odmítají připustit ti, kteří by měli hájit zájmy nás všech. Klamné hodnocení minulosti, pokud mu podlehne celá společnost, tak může ve výsledku poškodit všechny občany, protože investoři nebudou mít zájem vkládat své peníze do tuzemských projektů a Česká republika bude mít nadále pověst divokého východu. Konec konců, více rozvíjet pointu článku snad nemusím. Vždyť vám byla přeci jasná už od začátku, ne?