Rozhovor se SOŇOU PETRÁŠKOVOU, ředitelkou Linky bezpečí.

Dnes jsou to téměř tři roky, co je ředitelkou Linky bezpečí, kam nastoupila z oblasti služeb v byznysu. Napřímo řídí realizační tým, který zajišťuje PR, firemní či individuální fundraising, granty, dotace, ekonomické a účetní služby.

Do Linky bezpečí jste přišla z byznysu. Jak těžké bylo pro vás rozhodnutí tuto oblast vyměnit za neziskovou organizaci?

Rozhodnout se pro mě nebylo těžké. Kvůli několikaletému extrémnímu stresu v předchozím zaměstnání to byla spíš akutní potřeba změny, fakticky už šlo o mé zdraví a fungování mé rodiny. Stála jsem před volbou, zda jsou výsledky, peníze a uznání majitele firmy pro mne důležitější než já sama. To, že to byla právě Linka bezpečí, už byla vlastně šťastná náhoda. Ve zmiňovaném období bylo vyhlášeno výběrové řízení a požadovanou charakteristiku zkušeností jsem jednoznačně splňovala. Pokračovat v byznysu jsem už nechtěla. Uznávám, že jsem vůbec netušila, jak moc se v některých aspektech oblast byznysu ve srovnání s neziskovým sektorem liší. Pochopitelně mám velkou zodpovědnost za etablovanou neziskovou organizaci, a co do náročnosti práce to s sebou nese i časové nároky. Práce mne o to víc baví, protože mohu vytvářet jiné hodnoty a tohle všechno mi dává smysl.

Jako ředitelka této neziskové organizace jste také v nelehké situaci. Jak se vám daří skloubit vedení organizace, zároveň nejen řídit vaše zaměstnance, ale i při tak náročném povolání stmelit tým s více než stovkou zaměstnanců a navíc ho ještě i motivovat?

Počet zaměstnanců odpovídá střední firmě, a proto je také podobné nastavení struktury organizace. Jako ředitelka jsem odpovědná za hospodářské výsledky, ekonomickou stabilitu, dobré jméno Linky bezpečí u veřejnosti, silný brand a za profesionální postoje organizace. Na přímo řídím realizační tým, který tedy zajišťuje PR, firemní či individuální fundraising, granty, dotace, ekonomické a účetní služby. Věřím, že právě tyto lidi motivuje moje pracovitost, přístup, přímá komunikace v týmu a hlavně veliká důvěra v týmovou práci a společný cíl. Co se týká odborné části, zde s týmy pracují vedoucí jednotlivých služeb. Takže tmelení a motivace zaměstnanců rozhodně není jen moje zásluha.

Je velmi náročné poslouchat a řešit celý den problémy dětí, obzvláště ty vážné. Jak se vám osobně to daří zvládat?

Toto je dotaz spíše na kolegy, kteří hovory odbavují. Z mého pohledu to těžké je. Vždyť mluví s dítětem, které se cítí ohroženo, má z něčeho strach, chybí mu pochopení okolí atd. Proto musíme zajistit zaměstnancům možnost psychohygieny, tzv. debriefu, pravidelných supervizí, vhodné vzdělávání a systém zpětných vazeb.

Sama jsem stres na telefonní lince také zažívala v začátcích kariéry v Eurotelu, vydržela jsem to šest let. Tehdy byl na nás vyvíjen silný tlak nejen na kvalitu, profesionální přístup, ale také výkon, efektivitu, prodej služeb. Nedá se to samozřejmě na sto procent srovnávat, což všichni určitě chápeme. Tvrdím však, že z vlastní zkušenosti vím, jak se konzultanti cítí pod stresem z těžké situace.

Je těžké najít kvalitní odborníky pro takovou náročnou práci a vytvořit dlouhodobě stabilní tým?

V dnešní době sehnat kvalitního, odhodlaného a loajálního zaměstnance je problém ve všech oblastech. Na Lince bezpečí je to o to složitější, že díky nestabilní výši dotací, je málo možností ohodnotit odvedenou práci finančně tak, jak to jde ve firmě. Podfinancování lidí v sociálních službách se dnes a denně řeší v médiích a týká se i Linky bezpečí. Stabilní tým se těžko v podobných podmínkách udrží a to, že máme lidi motivované, je zásluha jejich vedoucích, kteří jim dělají v rámci možností příjemné prostředí a atmosféru. Zaměstnanci to oceňují, stejně jako třeba interní systém vzdělávání, jež je provází následně celým jejich profesním životem. Míra a oblast motivace, se liší člověk od člověka.

Linka bezpečí funguje již pětadvacet let. Co se podařilo za tuto dobu? Kolika dětem jste pomohli a kolik jste jich přímo zachránili?

Podařila se velká spousta věcí. Organizace velmi dobře a profesionálně reaguje na potřeby dětí, takže ačkoli vznikla původně jako linka pro pražské děti, zajistila po dobrých zkušenostech volání dětí zdarma z celé ČR. Když se rozmohly mobilní telefony, bylo nutné začít pracovat s novým faktem, že se děti najednou pohybují i mimo telefonní budky či budovy s pevnou sítí. Potřebu dětí více psát linka vyřešila e-mailovou a chatovou poradnou. Spustili jsme program pro žáky základních škol Linka bezpečí ve vaší třídě a opravdu za školáky do tříd jezdíme. Aktuálně připravujeme podobný model pro střední školy. Takto bych mohla pokračovat. Nic z toho by se však nedařilo, pokud bychom neměli podporu partnerů, kteří nám, kromě financí pomáhají i třeba poskytnutím svých služeb tzv. „pro bono“. Pro představu jde o právní, poradenské či auditorské služby, vytvoření nové platformy databáze, v níž konzultanti pracují, umístěním reklamy na webu nebo různé upgrady ústředen, atd.

A kolika dětem jsme pomohli? Vlastně všem, které se dovolaly a mohly se svěřit v situaci, kdy se cítily nějak ohrožené, nevěděly si rady nebo šlo o ohrožení života. U nás nezlehčujeme žádné hovory. Ani ty, kdy děti ve skupinkách zkouší, kdo na druhé straně sedí a jak bude reagovat. Zkoušení a objevování k dětskému vývoji patří a máme prokazatelně ověřeno, že dítě, které má dobrou zkušenost s telefonátem v době krize znovu zavolá. A to je ten důvod, proč se na děti nezlobíme a přijímáme to jako nutný fakt. Uznávám, že to kolegům vůbec nezávidím, protože to je občas náročné….

Abych uvedla také nějaká čísla. Za rok 2018 jsme odbavili přes 160 tisíc hovorů, odpověděli na pět tisíc dotazů na emailu a chatu a intervenovali v 56 případech. Valná většina intervencí má důvod sebevražedný pokus dítěte.

Je těžké je zajistit činnost organizace finančně?

Toto mohu hodnotit pouze za mého působení na Lince bezpečí. V době, kdy se daří ekonomice a státnímu rozpočtu, firmám se daří tvořit rezervy a investovat, je ochota pomáhat nám v rámci tzv. společenské odpovědnosti poměrně vysoká. Tím neříkám, že je to snadné, je však prostor oslovit a hledat dárce napříč byznysem. Hospodářství se však vyvíjí v určitých cyklech, které už delší dobu nasvědčují příchodu ekonomické krize. Podoba a rozsah se nedá odhadnout, stejně jako délka trvání. V tomto období očekávám jisté komplikace s financováním, a to na všech úrovních, tedy potíže se státní podporou, firemním sponzoringem či příspěvky individuálních dárců. Pak to bude teprve těžké.

V současnosti spolupracujete na projektu společně s ČSOB, DP hl.m Prahy a Nadací O2. Můžete nám více přiblížit, o co se jedná?

Jde o součást kampaně Linky bezpečí k dvacátému pátému výročí vzniku organizace. Naši generální partneři nám dali fantastický dárek. Jde o pražskou tramvaj v barvách naší kampaně, která od září do konce roku bude projíždět na různých trasách, aby svezla co nejvíce cestujících. Symbolicky začala jezdit na trase linky 25 a její cesty se budou v průběhu 4 měsíců měnit. V této tramvaji se můžete připojit k free wifi Nadace O2 a podpořit Linku bezpečí na její další cestě online platbou. ČSOB, která vybavila pražské tramvaje terminály pro platbu kartou, za jízdné z každé takto zaplacené jízdenky daruje Lince bezpečí 25 haléřů. Já v tom vidím i dopad na veřejnost, která se vlastně o nás dozví přirozenější cestou. Jsme totiž neziskovka, která na podpoře individuální dárců, sponzorských darech a dalších formách podpory závislá. O dotacích jsem se již zmínila v předchozí otázce.

S jakými problémy děti nejčastěji přicházejí?

Jde o vztahové roviny hned v několika směrech a to jak vychází s rodiči, sourozenci nebo vrstevníky. Nejčastěji nám volají děti v rozmezí 13 až 15 let a je tedy pochopitelné, že řeší otázky sexuálního zrání, oblast internetu už jsem zmiňovala a jako nový trend se ukazuje téma sebepoškozování. Naše odborníky tento fakt přiměl uspořádat 8. 10. 2019 konferenci pro odbornou veřejnost s názvem Sebepoškozování u dětí, dospívajících a mladých dospělých.

Přispěly více k ohrožení dětí nové technologie jako internet, sociální média a virtuální realita?

Rozhodně. Zrovna tento týden jsem se zúčastnila konference o kybernetické bezpečnosti, kterou pořádala ČSOB v Olomouci. Internet nás všechny před desítkami let zaplavil, nikdo nevymyslel a nepředal jasná pravidla. Dnešním dětem na internetu hrozí větší nebezpečí než nám na ulici, když jsme byli v jejich věku. Děsí mne, v jak nízkém věku se děti na internetu pravidelně pohybují, jak jsou často dál než my, dospělí. Jak přirozeně pracují s aplikacemi, vytváří účty, apod. Je znepokojivé, jak je snadné osobní data v kyber světě odcizit, zneužít, jak lze dítě vydírat, šikanovat po internetu. Zazněly zde však také informace, proč je třeba s dětmi v rodině a ve školách pracovat, ukázat jim jak lze internet, sociální sítě a vše, co tzv. doba datová přináší, využít pozitivně. Například mne potěšil výzkum spolupracující organizace E-bezpečí, který ukázal, že cca 30 až 32 procent dětí do 13 let používá wikipedii k hledání informací. Je dobře, že umí používat internet ke svému vzdělávání a ví jak si různé informace dohledat.

Jaká nová ohrožení dětí se do budoucna mohou objevit?

Můj tip je, že to bude souviset s online prostorem. Zdaleka není vyhráno, ačkoli se už mnoho dělá pro prevenci a edukaci. Pokrok a vývoj nejde zastavit, vše s sebou nese doba a příležitosti.

Jak vidíte strategický rozvoj Linky bezpečí během příštích deseti let?

Považuji za správné jít několika směry. Zodpovědně mohu říci, že na rozvoji s týmem pracuji po celou dobu své působnosti a plán je v tom pokračovat. V prvé řadě jde o diverzifikaci fundraisingových aktivit. Chceme, aby se děti lépe dovolávaly, resp., abychom přijali více než aktuálních pět set telefonátů denně. K tomu potřebujeme více konzultantů v nejexponovanějších směnách, s tím souvisí vyšší náklad na vzdělávání, větší prostory, atd. a k tomu potřebujeme získávat více finančních prostředků. Jako další strategii vidím ve správné a cílené komunikaci organizace směrem k veřejnosti. Je důležité prezentovat nejen dárcům, co je naším posláním, ale současně aby děti i dospělí věděli, že se na nás mohou se svými problémy anonymně obrátit. Máme sice sídlo v Praze, ovšem zajišťujeme celorepublikovou působnost. Již osmnáct let provozujeme současně Rodičovskou linku, kde konzultačně pomáháme dospělým, kteří jednají v zájmu dítěte. Obě naše služby jsou vysoce profesionální a jsou zaměřeny na rodinu jako celek. A to je velká devíza.

Co považujete v životě za nejdůležitější?

Pozitivní myšlení. Vše ostatní je pak snazší.

Děkuji za rozhovor.