Rozhovor s VLADIMÍREM VELEBNÝM, předsedou představenstva firmy Contipro a.s.

Je zakladatelem firmy, sídlící v Dolní Dobrouči, v podhůří Orlických hor. Firma má vlastní výzkumné středisko a stala se jedním z předních světových výrobců kyseliny hyaluronové, která má široké využití v kosmetice a lékařství. Dnes dosahuje obratu nad osm set milionů korun ročně a exportuje do celého světa.

Měl jste před sebou slibnou vědeckou kariéru. V 80. letech jste se zapojil do mezinárodního výzkumu tkáňových pojiv, který byl v tehdejším Československu na světové úrovni. Na stáži ve Francii jste ale objevil půvab propojení vědy a průmyslu a pokusil se jej uskutečnit i v Československu. Jak ten pokus dopadl? Jak na to vzpomínáte dnes?

Dopadl špatně. Tenkrát bylo velmi populární mluvit o spojení vědy s praxí, dělala se různá shromáždění, na kterých se schvalovaly rezoluce, a hlavně se hodně mluvilo. Všechno ale bylo takové bezzubé, nikdo neměl chuť tak říkajíc zvednout zadek a začít něco dělat proto, aby se rezoluce naplňovaly, alespoň ne na tom pracovišti, kde jsem v té době pracoval, tj. na lékařské fakultě. I když jsem možná někde pod povrchem tušil, že se spíše bude jednat o politickou hru, tak jsem si ve svém nadšení pro věc myslel, že dokáži okolí přesvědčit svými výsledky, ve které jsem skálopevně věřil. Samozřejmě, že jsem to nedokázal. Měl jsem představu, že na lékařské fakultě se vytvoří výzkumná část jakési výzkumně realizační jednotky a v tehdejším JZD Letohrad bude realizační část. V JZD proto udělali všechno, co bylo potřeba, na fakultě nic. Tam mi tato iniciativa byla přičtena jenom mínusovými body.

Krátce po Sametové revoluci jste se pustil do podnikání v oblasti biotechnologií. Jaké byly začátky vaší firmy? Bylo tehdy začít podnikání jednodušší než dnes?

Chtěli jsme vyrábět kyselinu hyaluronovou biotechnologickým způsobem. To ale bylo finančně hodně náročné, takže jsme potřebovali začít s něčím, co při malých vkladech do technologie přinese relativně rychle finanční prostředky, které budeme moci investovat do našich cílových aktivit. Navíc firma neměla vybudovanou firemní infrastrukturu, což je v případě biotechnologií hodně komplexní a náročná záležitost. Takže jsme začali vyrábět sportovní výživu. Ty úplné začátky byly plné nadšení, které nám pomohlo překonat prvotní potíže. Například jsme začali vyrábět v bytě jedné zaměstnankyně v nevyužívaném dětském pokoji, kde jsme začali míchat naší sportovní výživu na kuchyňském robotu vyřazeném ze závodní kuchyně jedné ústecké firmy. Smůla byla, že pokoj byl v prvním patře a robot byl pořádně těžký. Ale dostali jsme ho tam. Suroviny jsme tahali přes jednoduchý kladkostroj na balkon. Ale jenom, když nepršelo. Prostě, hledaly se i zcela nestandardní cesty, hlavně aby se věci pohnuly kupředu. Myslím, že všechna ta nevyužívaná lidská energie, kterou komunisté spíše utlumovali, najednou dostala šanci se uplatnit a dělala zázraky. Prostě to, co by za normálních okolností nešlo, se dařilo dělat. Byla to krásná doba plná snahy realizovat se, na kterou se dobře vzpomíná.

Měl jste v podnikání nějaké vzory? Kde jste nalézal pro podnikání inspiraci?

Vyloženě nějakou konkrétní osobu jsem neměl. Líbilo se mi podnikání ve Slušovicích, měl jsem možnost tam být na kratší stáži chvilku před revolucí a zažít tu podnikatelskou atmosféru, která tam již tehdy byla. Bylo to inspirativní a hodně odlišné od obvyklého standardu.

Váš projekt „Výzkumné a vývojové centrum pro lékařské nanobiotechnologie“ byl agenturou CzechInvest a Sdružením pro zahraniční investice AFI vyhodnocen jako investice s největším inovačním potenciálem v České republice. To byl rok 2009. V tom samém roce jste toto centrum otevřeli. Jak se díváte na problematiku výzkumu a aplikovaného výzkumu v České republice?

Oba typy výzkumu jsou potřeba, to je bez diskuze. Základní výzkum musí vytvářet poznatky, které aplikovaný výzkum a vývoj přemění na výrobky, které po realizaci ve výrobě a následném prodeji generují finanční prostředky. Notoricky známý kruh, ale uvědomuje si ho každý na úrovni řízení výzkumu a vývoje a, což je velmi důležité, také na úrovni řízení hospodářské politiky státu. Protože tady již nejde jenom o výzkum a vývoj, tady jde o to, abychom to, co u nás vyzkoumáme, také dokázali u nás vyrobit a nejlépe našimi silami i prodat. Teprve realizací výrobků na trhu se vytváří finanční prostředky a je špatně, když naše výsledky výzkumu a vývoje se prodávají jako licence zahraničním společnostem. Proč jim z prostředků našeho státu budeme platit výzkum a vývoj a inkasovat výnos v řádu procent z toho, co bychom získali výrobou a prodejem? Z čeho má stát udržovat a zlepšovat výzkumnou a vývojovou základnu, když vložené prostředky se nebudou vracet? Ale vraťme se k otázce. Dnes již akademická pracoviště ve velké většině pochopila nutnost orientovat výzkum na realizovatelné výstupy a snaží se tak postupovat. Co však ale ne všichni akademici chápou, jsou legislativní požadavky na postup, výsledky a dokumentaci výzkumu a vývoje. Vůbec jim nedochází, že zvolené postupy, finální výstupy i nakonec dokumentace musí vyhovět legislativě pro danou oblast (v našem případě pro farmacii). Bohužel se pořád setkáváme s tím, že akademická pracoviště nejsou ochotna toto akceptovat. Jednají podle schématu: takto jsme zvyklý pracovat, takové metody používáme a tady máte výsledky. Víc po nás nechtějte. A hlavně požadují tučné platby za takové výsledky. A průmysl, který by převzal tak draze koupené výsledky, je potom může použít pouze jako předběžné, a vše si znovu udělat sám, nebo je může rovnou hodit do koše jako nepotřebné. Ještě hodně času uplyne, než se akademická pracoviště smíří s tím, že ne oni, ale průmysl rozhoduje o tom, co a v jaké podobě musí dostat a o ceně čehokoli že rozhoduje trh.

Jste držitel titulu EY Technologický podnikatel roku 2014. V roce 2019 jste získal Ocenění českých lídrů. Co pro vás tato ocenění znamenají a jak to změnilo vaši firmu? Kam vás to posunulo?

Získáte-li takové ocenění, tak vám to samozřejmě polichotí. Avšak co je důležité, motivuje vás to k další práci. Nezávislý pohled hodnotitele vám vlastně říká, jdete po správné cestě a děláte to dobře. A co si budeme namlouvat. Každý z nás čas od času potřebuje utvrdit v tom, že to co dělá, ostatní vnímají jako smysluplné a užitečné a nakonec i dobře udělané.

V roce 2012 jste vstoupili do oblasti nanotechnologií. Portfolio vašich produktů jste rozšířili o vlastní přístroj pro výrobu nanovláken 4SPIN®, díky kterému můžete produkovat inovativní nanovlákenné materiály. Ty pak mají široké využití v biomedicínských aplikacích pro tkáňové inženýrství, hojení ran či cílenou distribuci léčiv. Jak vidíte možnosti nanotechnologií ve zdravotnictví?

Nanotechnologie je hodně široký pojem a zahrnuje spoustu odvětví. Odpověď na tuto otázku by si vyžádala hodně prostoru, aby alespoň trochu popsala situaci a nebyla to pouze formální odpověď: perspektiva využití nanotechnologie v medicíně je velká. Proto bych se soustředil jenom na jednu část, a to na nanovlákna. Když se s nanovlákny začalo, tak se samozřejmě dostavilo velké očekávání a vymýšlelo se, kde všude budou nanovlákna využitelná a jak se nám řada problémů, které jsme do té doby nedokázali vyřešit, podaří právě pomocí nanovláken vyřešit. Po takové vlně nepodloženého očekávání vždycky přijde vlna zklamání a rozčarování, protože spousta představ konstruovaných na základě nedokonalého poznání daného jevu nejde uskutečnit. Musí následovat jakési vystřízlivění, s kterým se dostaví období reálných očekávání a na základě toho i směrování výzkumu a vývoje. Takže dnes si myslíme, že nanovlákna sehrají v budoucnu nezastupitelnou úlohu v oblasti bandáží na rány a popáleniny, jako systémy pro řízené dodávání léčiv, ať již při vnější, tak zejména při vnitřní aplikaci, budou hrát významnou úlohu v očním lékařství, v gynekologii i v různých chirurgických oborech. A to jmenuji jen ty obory, kde jsme již vývoj zdravotnických prostředků začali, a nemyslím si, že tento výčet je konečný. Hodně bude záležet na tom, zda se bude dařit vláknit biologické materiály a jejich deriváty či komplexy.

V roce 2016 jste otevřeli mateřskou školu. Co vás k tomu vedlo?

Na počátku byla jednoduchá úvaha: chcete-li si udržet ve firmě v okrajových oblastech republiky kvalitní zaměstnance, potom pro ně musíte vytvořit takové podmínky, aby neměli tendenci odcházet do větších měst. Když jsme se faktory, které budou ovlivňovat rozhodování zaměstnanců o setrvání, probírali, tak jsme došli k závěru, že jedním z rozhodujících faktorů bude, aby jejich děti měli šanci dosáhnout na přibližně stejnou úroveň vzdělání jako děti vyrůstající ve velkých městech. Jeden ze vzdělávacích prvků, který v menších městech není na takové úrovni, je výuka cizích jazyků, zejména angličtiny. A odtud byl jen krok k tomu, abychom založili školku, kde jedním z vyučujících je anglicky mluvící rodilý mluvčí. Asi by bylo špatně, aby po absolvování mateřské školy děti končili na základních školách bez jazykového vzdělávání od první třídy. Proto vznikla i základní škola Erudio, kde se angličtina vyučuje od první třídy. Již od začátku jsme jak mateřskou školku, tak i základní školu neuzavírali jenom pro naše zaměstnance, nýbrž jsme ji otevřeli všem zájemcům z okolí. Bereme to jako náš příspěvek k sociální odpovědnosti za region, ve kterém žijeme.

Jak vidíte budoucnost vaší firmy? Dotkne se vašeho oboru také digitalizace?

Digitalizace se u nás nebere jako módní slovo, nýbrž bez jejího důsledného zavádění se již neobejdeme. To znamená, že digitalizace se nás dotýká již dnes. Je to dáno povahou oboru, ve kterém pracujeme. Ve farmacii musí být celý výrobní postup pečlivě zdokumentován, veškeré analýzy výsledků i mezioperační kontrola musí být přiřazeny k daným výrobkům apod. A to nejlépe dokážete, když si sami počítače odebírají jednotlivé informace z měřících míst bez zásahu člověka. Navíc tím ušetříte řadu pracovních míst, a co je rovněž nutné uvést, eliminujete lidské chyby. Samozřejmě, že to není jenom kontrola a zaznamenávání výroby. U nás systematicky zavádíme automatizaci a robotizaci všech pracovišť, kde to jenom trochu jde. Lidská síla je drahá a kvalitních pracovníků bude asi čím dál tím méně.

Vidíte budoucnost generických léků?

Nejdříve k tomu, co to jsou generika. Generika, generické léky, jsou plně hodnotné ekvivalenty originálních léčivých přípravků, které mohou přijít na trh až po vypršení patentové ochrany originálů. To, že vyprší patentová ochrana originálního léčiva, neznamená, že léčivo ztratilo svou účinnost a přestane se používat. Navíc generika jsou výrazně levnější než originální léčiva, protože firma, která takové léčivo vyvinula a uvedla na trh, musí v jeho ceně umořit náklady na vývoj a registraci. Takže já si myslím, že generika mají a i v budoucnu budou mít svoje místo na předpisech od lékařů. Můžeme to krásně dokumentovat na příkladu aspirinu. Poprvé byl použit na přelomu 19. a 20. století a pořád má svoje místo v lékárně.

Je možné zavézt prvky sdílené ekonomiky i ve vašem oboru?

Pod pojmem sdílená ekonomika si můžeme představit celou řadu různých činností, jako je např. car-sharing, služby Airbnb nebo třeba taxislužba Uber (to znamená, že existují lidé, kteří chtějí vlastněné věci sdílet, vyměňovat/půjčovat si je za úplatu mezi sebou). Uplatnění takovéto formy sdílené ekonomiky si dosti dobře nedovedu v našem oboru představit. Ale hovoříme-li o jiných transakcích, které lze vyčíslit penězi a které jsou založeny na nějaké formě reciprocity, pak ano. Vyjdeme-li z toho, že důležitým principem sdílené ekonomiky je myšlenka, že mít přístup k určité věci (technologii, systému činností) je lepší než ji vlastnit, protože je to levnější a někdy i ekologičtější, potom můžeme říci, že principy sdílené ekonomie jsou již dnes využívány i ve farmacii. My sami si některé výroby necháváme dělat výrobci, kteří mají potřebnou technologii i zkušenosti nutné pro práci s ní a oni na oplátku nakupují naše suroviny pro svoje výrobky. A vše je ekonomicky výhodné pro obě strany.

Čím se nejvíce odreagujete? Co je pro vás odpočinek? Umíte odpočívat?

Nejlépe se odreaguji, když jsem s rodinou a mými blízkými. A když k tomu přičtu, cestování, četbu, poslech kvalitní muziky a sbírání minerálů, tak si myslím, že umím odpočívat.

Děkuji za rozhovor.