VÍT ENDLER, Finanční samuraj.cz

Ležíte u moře a pracujete na pláži pár hodin týdně, natočíte o  tom video s vysokou sledovaností, získáte peníze za reklamu a pak můžete ležet na pláži a točit videa…a máte se skvěle. Tak funguje digitální nomádství – alespoň podle sociálních sítí. Jaká je realita?

Bez disciplíny to nejde

Znám několik lidí, kteří dokázali skloubit práci a cestování. Dokážou cestovat i několik měsíců v roce v dodávce i s dětmi a u toho pracovat. Ale vždy to má jeden společný jmenovatel: musí mít disciplínu. Musí si vyčlenit čas na práci, musí správně naplánovat, kdy budou pracovat, kdy se budou přesouvat a kdy se budou věnovat rodině.

Většina těchto lidí pracuje několik hodin denně, někdy je to celý den, jindy pár hodin. Obvykle mají své stálé zákazníky, pro které pracují. Své zákaznické portfolio si budovali roky. Peníze se jim rozhodně samy nehrnou, ale díky tomu, že jsou ve svých oborech profesionály, mají dostatek zakázek a jsou za svou práci patřičně ohodnoceni, takže si mohou slušně žít. S některými z nich spolupracuji i na svých projektech, příklad s Víťou Válkou. A vím, že práce „několik hodin týdně z pláže“ nefunguje…

Můj vlastní test digitálního nomádství

Již delší dobu jsem plánoval, že využiju volnosti, kterou díky pasivnímu příjmu mám, a vyrazíme s rodinou na cesty, abychom si vyzkoušeli život digitálních nomádů.

Chtěli jsme otestovat:

  • jestli nebudeme mít ponorku,
  • jestli se nám bude kempování a „nomádství“ líbit,
  • jestli se nám bude líbit cestování tímto způsobem,
  • jestli dokážeme řídit naše aktiva a podnikání na cestách.

Na podzim loňského roku jsem tedy zakoupil Landrover Discovery, auto, které je v mých očích prostě krásné (ten, kdo nemá rád krabice na kolech, jistě nebude souhlasit), je komfortní, velké a projede každým terénem, do něhož bych se s ním odvážil pustit. K tomu jsem zakoupil střešní stan iKamper  https://www.ikamper.com/ , ve kterém se pohodlně vyspí celá naše rodinka, a provedl jsem lehké úpravy v kufru auta, abychom tam mohli jednoduše složit kempingové vybavení.

Na přelomu května a června jsme pak projeli Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko a Itálii. Celkem jsme byli na cestě skoro tři týdny. Každý další rok budeme chtít tuto cestu asi o týden prodloužit.

Co jsme na cestách zjistili?

  • Ponorku jsme ani jednou neměli.

Nebyl to stres jako u klasické dovolené, neměli jsme pevný termín, kdy vyrazíme, ani pevný termín návratu. Měli jsme tak dostatek času na zabalení všech věcí. Vše jsme podřizovali momentální náladě, tomu, co chceme nebo nechceme vidět, a počasí (tomu hlavně, jelikož první týden pořád pršelo, přesouvali jsme se za sluncem). Díky mobilitě a možnosti přespat prakticky kdekoli jsme se nestresovali ani s tím, že musíme někam dojet. Naopak, byli jsme spolu 3 týdny 24 hodin denně a bylo to skvělé, užili jsme si to.

  • Kempování se nám líbilo, hlavně našemu synovi.

Kombinovali jsme spaní na divoko se spaním v kempech nebo na místech určených pro táboření. Využívali jsme aplikace Campercontact.com, která nám vždy spolehlivě našla místo na táboření, a mohli jsme si vybrat „míru komfortu“. Třikrát jsme spali v apartmánech objednaných na cestě přes Booking.com nebo AirBnB. Vždy u perfektních lidí, s ubytováním jsme neměli problém. Výbavu jsme měli dostatečnou, dokupovali jsme pouze markýzu, abychom byli chráněni před deštěm a sluncem, jelikož veškerý život se odehrával většinou mimo auto.

  • Ano, tento způsob cestování se líbil nám všem, a moc.

Cítili jsme svobodu v tom, že si můžeme zvolit, kde budeme dnes nebo příští noc spát, nebyli jsme svázáni žádným termínem či rezervací. Měli jsme plán cesty, ale změnili jsme ho, jelikož počasí tomuto plánu nepřálo. Při přesunech jsme najeli obvykle okolo 300 km/den, což byl většinou jeden film na tabletu pro syna, pak jedno CD písniček a nějaká slovní hra. Pak už se začala příliš často objevovat hláška „kdy už tam budem“, takže jsme začali hledat místo na camping. Všichni jsme se shodli, že svoboda v rozhodování byla úžasná.