Rozhovor s LIBOREM WITASSKEM, ředitelem společnosti Krnovské opravny a strojírny.

Je expertem v budování soustav podnikového řízení a byl podruhé zvolen českým ambasadorem pro Evropský týden odborných dovedností. Založil metodologii LEAN Leadership®, kterou přednáší na VŠE v Praze.  Byl poradcem americké Wharton University of Pensylvannia pro programy podnikání ve střední Evropě. Spoluzaložil rekvalifikační centrum v Opavě pro lidi, kteří opustili armádu. V současnosti řídí společnost Krnovské opravny a strojírny.

Jste expertem v budování soustav podnikového řízení. S metodou Lean Six Sigma jste pomohl již několika desítkám globálních firem, například Siemensu, Foxconnu nebo Johnson Controls. Co pro vás bylo nejtěžší? Jak vnímáte podnikové řízení?

Nejtěžší ve všech projektech transformace je složit kvalitní manažerský tým, který má chuť a motivaci táhnout změny ve firmě kupředu, a pak také zajistit shodu tohoto týmu s akcionářskou strukturou. Podnikové řízení se v řadě firem změnilo v kulturu přežívání, často chybí leadership, a s tím spojený tah na branku. Z mých zkušeností se často musí obměnit téměř celá manažerská struktura, jinak se ta neefektivní kultura nezmění.

Jste podruhé zvolen českým ambasadorem pro Evropský týden odborných dovedností, jehož cílem je představit široký rozsah, vysokou kvalitu a společenský význam odborného vzdělávání a přípravy. Smyslem iniciativy je také inspirovat jednotlivce bez rozdílu věku, aby v sobě dokázali objevit svoje schopnosti a talent. Jak se dá poznat talent? Je podle vás u nás hledání talentů dostatečné?

Talent se nejlépe pozná na konkrétní práci, projevuje se již v přístupu člověka k této práci. Jsou lidé, jejichž talent jim umožňuje přirozeně dosahovat dobré výsledky, a pak jsou lidé, kteří i přes veškerou snahu těchto výsledků nejsou schopni dosáhnout. Je to podobné jako ve sportu, někomu to jde samo a baví ho to, a někdo i přes snahu tu branku prostě nedá. Hledání talentů je u nás v dnešní době každodenní boj s ohledem na situaci na trhu práce, kde nejsou lidé napříč téměř všemi profesemi. Jedním z cílů Evropského týdne odborných dovedností je motivovat ty, kteří mají problém se prosadit, zvýšit si kvalifikaci, případně se nebát rekvalifikace a najít své talent v jiném oboru.

Působil jste jako transformační manažer v globálních korporacích GCE Group a Vítkovice Machinery Group. Jak je složitý transformační proces ve velkých korporacích?

Velké korporace jsou často jako velká loď. Pokud chcete otočit kormidlem, musíte počítat s jistou setrvačností a také je ve velké korporaci řada lidí, kteří do lodi soustavně vrtají díry. Takže je to opravdu velmi těžké takovou loď otočit novým směrem velmi rychle a nabrat nějakou rychlost změn. A často chybí trpělivost majitelů a pak mají tendence do toho nepříliš šťastně vstupovat, což může skončit velmi špatně. Někdy je potřeba zvážit i rozdělení této korporace, využití startupů a dalších netradičních přístupů, aby se proces urychlil, protože trhy jsou stále rychlejší a je jim jedno, jak velká loď na tom trhu zrovna pluje. Vyhrávají rychlejší, ne ti největší.

Jste autorem řady publikací a metodologie LEAN Leadership®, kterou přednášíte na Vysoké škole ekonomické v Praze. Jak ji přijímají studenti? Co je základem vaší metodologie a kde se již využívá?

Zájem studentů o nové přístupy se spíše zvyšuje. Základem metod Lean Leadership je kombinace měkkých a tvrdých dovedností, ale především nový přístup k inovacím všeho druhu. Využívá se napříč různými obory, ale je pravdou, že nejčastěji se pohybuji ve výrobních či logistických firmách.

Byl jste také poradcem americké Wharton University of Pensylvannia pro programy podnikání ve střední Evropě. Jak vidíte podnikání ve střední Evropě? Co je v současné době největším problémem?

Prostředí pro podnikání ve střední Evropě je velmi dobré, ve srovnání se západní Evropou velmi pružné. Největším problémem je nedostatek kvalifikovaných pracovníků téměř ve všech odborných profesích a fatální selhání školství a vzdělávacího systému, především odborného vzdělávání.

V současnosti chybí v průmyslu zhruba půl milionu pracovníků. Jaký by byl váš recept na zlepšení tohoto stavu?

V současnosti pracuje v ČR cca 500 tisíc zahraničních pracovníků a cca 300 tisíc i nadále chybí. To je dočasný stav. Můj recept je jednoduchý, prostě je potřeba se připravit na to, že další lidé již nebudou a nahrazovat práce pomocí digitalizace a automatizace, do budoucna využívat více české mozky a nejen české ručičky.

K úpadku učňovského školství podle vás došlo, díky pobídkám pro nadnárodní firmy a chybějící podpoře malých a středních podniků, které vyrábějí koncové výrobky a potřebují kvalifikované zaměstnance. Dnes kvalifikovaný dělník a řemeslník může dosáhnout většího výdělku než střední management. Jak se díváte na dnešní systém mezd v České republice? Co si myslíte o minimální mzdě?

Pobídky pro montovny z počátku mohly mít smysl, ale vymklo se to z rukou, a z Česka se postupně stala gigantická montovna, kde vlastně nikdo o kvalifikované pracovníky nestojí. Mačkači tlačítek montovnám stačí, a když chybí, dovezeme je ze zahraničí, hlavně levně. Minimální mzda je nesystémový krok, který nahrazuje pokřivené tržní prostředí, které je zcela zdevastováno systémem pobídek a dotací. To nejhorší je pak to, že dotace někdy nenávratně poškodily mozky některých českých manažerů a podnikatelů a ti pak nedokážou pracovat tržně, ale jakousi magickou silou dotačních výzev.

Zastáváte názor, že díky průmyslu 4.0 a technologickému pokroku přestanou být české firmy konkurenceschopné. Máte nějaký recept na to, aby se tak nestalo?

Průmysl 4.0 je marketingová nálepka německého průmyslu. České podniky by se měly zaměřit na činnosti s vyšší přidanou hodnotou, to není o Průmyslu 4.0, ale o inovacích a vývoji českých produktů na bázi výzkumu a vývoje. Proto je potřeba, aby stát zcela obrátil finanční podporu výzkumu, dvě třetiny financí dát do aplikovaného výzkumu a jednu třetinu do primárního výzkumu, a ne naopak, jak je tomu dnes.

Hodně se dnes mluví o duálním vzdělávání. Stát zajistí teorii, praxi studenti získají v rekvalifikačních centrech vlastněných sdruženími firem. Tak to funguje v Německu, v Rakousku a ve Švýcarsku. Jak by to podle vás mělo fungovat u nás? Je na to podle vás naše školství připraveno?

U nás je učňovské vzdělávání považováno za něco podřadného, a to zcela nesmyslně i díky systémové chybě, kdy zcela chybí ucelený vzdělávací pilíř pro odborné vzdělávání, od mateřské školky až po vysoké školy. Po téměř 30 letech marných snah jsem přesvědčen, že stát to již nedokáže změnit, proto je potřeba přesměrovat vybrané daně v této oblasti do firem, které by si měly duální pilíř vybudovat samy, ať už svými školami či ve spojení v asociacích nebo komorách. Současné školy se tomu samozřejmě budou bránit, byť výjimky jistě existují.

Díky digitálním technologiím se mění i dělnické profese, případně vznikají nové. S 3D modely a virtuální realitou se nesetkávají pouze absolventi vysokých škol. Práce kvalitáře ve firmě, která běžně využívá digitální technologie, bude jiná než v tradiční firmě. Jak si představujete průmyslovou firmu budoucnosti?

Je to zcela přirozený evoluční vývoj, kdy bude i nadále růst produktivita práce tak, že řada činností již nebude vykonána člověkem, ale strojem, robotem či softwarovými roboty v administrativě. Člověk se odlišuje od stroje tím, že dokáže myslet, proto firma budoucnosti je založena na znalostních pracovnících, kteří se mohou svobodně realizovat v podnikatelských nápadech.

Říkáte, že i zámečník nebo obkladač musí umět napsat e-mail. Pořádáte na tyto věci také školení?

Zámečník nebo obkladač nemá problém s e-maily, dokonce dnes pracují s pokročilými systémy plánování, konstrukčními software či technologiemi 3D tisku apod. Nové technologie jsou součástí řady vzdělávacích programů, mění se spíše forma vzdělávání, a to na formu učení se tím, že člověk přímo danou činnost vykonává. Pokud mluvíme o e-mailu jako o formě komunikace, tak věřím, že by se učňovské školství mělo více zaměřit měkké dovednosti. Obkladač nebo zámečník, který umí dobře komunikovat se zákazníky, bude mít vždy více zakázek.

Spoluzaložil jste rekvalifikační centrum v Opavě, kterým prošlo už 400 lidí. Letos jich nastoupilo 25. Zaměřuje se na lidi, kteří opustili armádu. Proč zrovna pro lidi, kteří opustili armádu? Jak se daří je zapojit do pracovního života?

My poskytujeme rekvalifikace zákazníkům řady oborů, armáda není výjimkou, a nás to velice těší. Procento absolventů, které se po kurzech dále nevěnují oboru, je naprosto mizivé. Moderní technologie znamenají dnes úplně jiné pracovní prostředí a vysoká kvalifikace přináší vysoké výdělky, pro stát pak vysoké daně atd. Na rozdíl od českého školství, my se opravdu řídíme indikátory výkonnosti našich programů jako je doba, kdy si najde absolvent práci či výše výdělku v dané profesi, dle doporučení prof. Milana Zeleného.

V současné době řídíte společnost Krnovské opravny a strojírny. Jak můžete využít svých minulých zkušeností? V čem je to pro vás nové?

Každá firma má svou specifickou kulturu a vždy je něco nového. Nelze kopírovat přístupy a vždy hledám specifický přístup pro danou firmu a trh, ve kterém se firma pohybuje. Výroba kolejových vozidel v sobě zahrnuje oba sektory, sektor privátní na straně dodavatelské, a sektor veřejný na straně zákazníků. A veřejný sektor je dnes velmi náročný zákazník, a my se tomu musíme přizpůsobit, chyby se neodpouštějí a jsou velmi drahé.

Čeho byste ještě rád v životě dosáhl?

Pro některé manažery to může znít divně, ale takto já neuvažuji. Já nečtu nesmysly jako 7 návyků nebo 10 pravidel úspěšných apod. Život ukáže příležitosti, které se na mé cestě objeví, a ty určí to, čeho vlastně dosáhnu. Pro mne je nyní více důležité to, s kým mohu spolupracovat než to, co a kde přesně dělám. A na této cestě bych chtěl být spokojený s tím, že má práce dává smysl a děláme ji dobře. Takže ona cesta je vlastně mým cílem. V osobním životě bych chtěl s manželkou dokončit investiční projekt záchrany kulturní památky v Dolní oblasti Vítkovic a vdechnout této památce nový život.

Děkuji za rozhovor.