Sněmovna udělala první krok ke schválení rozpočtu na příští rok. A vše šlo dle očekávání.  Zaprvé, návrh prvním čtením prošel zcela hladce. 

Kromě ANO, které je duchovním otcem rozpočtu, a ČSSD, která po pár ústupcích, zejména u rodičovského příspěvku a důchodů, ihned zanechala beztak embryonického odporu, se už také poměrně dávno (byť po lehce neočekávané, ale nikterak agresivní, žádosti o nižší deficit) přidala i KSČM.

Zadruhé, opozice rozpočet kritizovala, a to z klasických úzkých ideologických pozic. Poslanci Kalouskovi se jako každý rok nelíbí objem peněz na investice, Výbornému z KDU-ČSL zase to, že není přívětivý k rodinám (třistatisícový rodičovský příspěvek a nejdelší rodičovská široko daleko jsou asi málo) atd.

Zatřetí, ani navržený deficit 40 mld. není žádným překvapením. Sice v roce 2020 měl být podle původních slov premiéra rozpočet už třetím rokem vyrovnaný, ale 40 mld. je deficit, který se od těch minulých moc neliší: v roce 2016 byl plánovaný deficit 70 mld., v roce 2016 60 mld., v roce 2017 a 2018 50 mld., v roce 2019 a 2020 40 mld. Ekonomika sice roste, ale neustále také rostou platy ve veřejném sektoru, důchody, přibývá pracovníků ve veřejném sektoru atd. Dnes stát mohl mít, při troše střídmosti v posledních letech, 250 mld. rezervy na horší časy. Nemá, a ještě si na svůj chod musí půjčovat. Ale to také sotva překvapí.

Začtvrté, rozpočet je typicky udržovací, bez jakékoliv ambice. V podstatě rozpočet, který doufá, že to „tento rok ještě nějak vyjde“. Ale takové byly v posledních letech rozpočty všechny. Neřeší nic ze strukturálních problémů jako je důchodový systém nebo daňový systém, nevytváří rezervy na horší časy… A ještě k tomu počítá s daněmi, na které vláda ještě ani nenapsala zákon, třeba s miliardami z digitální daně.

Zapáté, ani vystoupení prezidenta k rozpočtu ničím nepřekvapilo. Část, kde chválí vládu, bojuje proti solárním dotacím a počtu úředníků, je každý rok je stejná. A tak jedinou lehce zajímavou částí prvního čtení bylo prezidentovo snění o tom, že „zdroje jsou“, přičemž magickým zdrojem rozpočtové many mají být daňové výjimky. Údajně jich je v rozpočtu za 318 mld. korun a kdyby se zrušily, bylo by na „investice i na sociální programy“.

Ano, to je matematický fakt. Pro jeho přetavení v realitu bychom však museli začít danit penze, rodičovský / mateřský příspěvek, alimenty, dotace z rozpočtu stipendia, příspěvky v hmotné nouzi a dokonce i příjmy v podobě ceny z účtenkové loterie (které jsou osvobozeny dle §4 odst. (1) písm. čl. 4)… Neříkám, že nejsou výjimky ke zrušení (třeba odpočet hypotečních úvěrů), mnohem palčivějším problémem je ale nepřehlednost a komplexnost. Proto než se opájet gigantickým číslem, které je v praxi nedosažitelné, by od prezidenta měla zaznít výzva k zjednodušení, třeba v podobě zrušení všech výjimek a odpočtů pro vydělávající fyzické osoby a jejich blízké a jejich nahrazení nezdanitelnou částkou v takové výši, která skutečně pokryje režii rodiny.

MARTIN LOBOTKA, hlavní analytik Conseq Investment Management a.s.