Rozhovor s JANEM HRUBÝM, výkonným ředitelem a viceprezidentem RE/MAX Czech Republic.

Má za sebou velmi zajímavou kariéru. Během třinácti let ve společnosti s rychlým občerstvením se postupně propracoval až na pozici provozního ředitele se zodpovědností za obchod v ČR.

Následujících šest let působil v holdingu, kde měl poslední tři roky jako generální ředitel přímou zodpovědnost za obchodní aktivity koncernu ve střední Evropě. Dnes se řídí velkou firmu v oblasti realit. Říká,že kouzlo franšízy je především v rychlosti, jakou jste díky ní schopni nastartovat své podnikání.

Dlouhou dobu jste pracoval v McDonald´s. Začínal jste úplně od začátku. Co vám tato životní cesta dala do profesního života?

Především trpělivost, chuť se učit a neustále se posouvat dále. Zároveň vědomí, že i zdánlivě nedosažitelné mety se mohou stát při silné vůli skutečností.

Následujících šest let jste působil v holdingu Marionnaud, kde jste měl poslední tři roky jako generální ředitel přímou zodpovědnost za obchodní aktivity koncernu ve střední Evropě. Často jste jezdil do ústředí firmy do Honkongu. Jak velká to pro vás byla profesní změna?

Ačkoliv jsem v McDonald’s procházel změnou pozic v průměru každý druhý rok, nedaly se tyto porovnat se změnou vedoucí do nového oboru a nové firmy. Americká a asijská firemní kultura je od sebe navíc na míle vzdálena, a proto pro mě první měsíce byly velmi náročné. Hodně mi však pomohla tehdejší nizozemská ředitelka střední Evropy, která si podobnou změnou prošla v minulosti a byla mi velkou oporou. Pracovat v přímém kontaktu s top manažery z Hongkongu pak byla vysoká škola managementu v praxi.

Jaké vlastnosti by měl mít podle vás lídr. Jste lídr?

Lídr by měl vést svým příkladem k přirozenému následování. K tomu potřebuje kromě nekonečné pozitivní energie, vysokou míru emoční inteligence, odvahu a silnou disciplínu. Osobně se s rolí lídra sžívám od doby, co jsem ve dvaceti letech začal řídit z pozice vedoucího restauraci McDonald’s, stále se učím a dělám vše pro to, abych byl každým dnem lepším než včera. To, jak se mi to daří, ale nechám na posouzení těch, se kterými žiji a pracuji.

V současné době pracujete v realitách. Jak konkrétně je možné v nich využít minulé profesní zkušenosti?

I RE/MAX, který mám dnes tu čest řídit, stojí na lidech, stejně jako celý realitní byznys. O realitách se říká, že jsou vztahovým byznysem. A vzhledem k tomu, že jsem se vztahy učil budovat, udržovat a řídit posledních dvacet let svého profesního života, vnímám, že má počáteční neznalost realitního segmentu nebyla zásadním handicapem. Principy managementu, komunikace a vedení lidí platí napříč všemi směry.

Říká se, že práce realitního makléře není žádné terno, na první peníze čekají i půl roku. Je tomu skutečně tak? Proč tedy podle vás je tolik realitních makléřů?

Je pravda, že je v Česku makléřů hodně. Přibližně jeden makléř připadá na sedm set obyvatel. Je to dáno tím, že ani dnes neexistuje jakákoliv regulace tohoto oboru a makléřem může být prakticky kdokoliv a podle toho někdy poskytnuté služby vypadají. Věřím však, že se situace na trhu zlepší s přicházejícím realitním zákonem a zvyšujícím se tlakem na očekávanou kvalitu ze strany klientů. Tím, že je RE/MAX lídr českého trhu, cítíme pocit odpovědnosti za kultivaci celého realitního prostředí a pracujeme na tom, abychom stále rostoucí kvalitou služeb vymazali z trhu ty, kteří svoji práci nedělají dobře.

Jak vidíte dnes hypoteční politiku a dostupnost bydlení v České republice?

Ve stručnosti lze obecně říci, že ceny nemovitostí dosáhly na nějakou chvíli stropu, avšak dlouhodobě je očekáván další růst, který by měl kopírovat či mírně převyšovat inflaci. Především ve velkých městech bude pořízení vlastního bydlení luxusní záležitostí, předpokládáme výraznější růst nájemního bydlení. Hypotéční politika vychází z regulí ČNB, která se v tomto ohledu chová dle mého názoru odpovědně. To, že hypotéku není snadné získat, je pro řadu lidí nepříjemné, ale zároveň i ochranným mechanismem před neschopností splácet. Vlastní bydlení není v řadě míst na světě běžnou záležitostí. Například v Hongkongu je pořízení vlastní nemovitosti pro běžného občana naprosté science-ficition, do Londýna za prací dojíždějí někteří lidé ze svých domovů denně 2 hodiny.

Dá se dnes investovat do nemovitostí? Do čeho je podle vás dobré dnes investovat?

Nemovitosti byly, jsou a budou dlouhodobou jistou investicí, a proto odpovídám bez rozpaků ano. Klíčová je z pohledu investice především lokalita, která má nejvýraznější vliv na likviditu. Od majitele velké developerské společnosti působící řadu let na našem trhu jsem dokonce slyšel názor, že za deset let mohou být novostavby v Praze při určitém scénáři na dvojnásobku současných cen.

Jste v několikátém franšízovém konceptu. Co se vám na franšíze líbí? Má tento způsob obchodu své limity?

Kouzlo franšízy je především v rychlosti, jakou jste díky ní schopni nastartovat své podnikání a zároveň v tom, že svojí invencí a iniciativou ovlivňujete celou značku, se kterou jste se rozhodli spojit svůj osud. Limitem mohou být pro někoho regulace či pravidla, které jsou samozřejmě s každou takovou formou podnikání spojena.

Jste velký sportovec. Milujete sport. Je sport prospěšný pro nové pohledy na podnikání?

Neumím si svůj život bez sportu představit, je pro mě formou nezbytné ventilace pracovního stresu a skvěle mi pomáhá generovat energii potřebnou pro pracovní výkony a nasazení. Inspiraci pro náš byznys nacházím především mezi kamarády na delších cyklistických trénincích, ale i přemítáním mých myšlenek při běhu či plavání.

Zúčastnil jste se také soutěže Ironman. Jak na to vzpomínáte?

Vzpomínám na to velmi rád a už nyní spřádám plány na závody v příštím roce. Překonal jsem sám sebe, v rámci plavání jsem vstoupil do své velmi nekomfortní zóny, poněvadž půl roku před závodem jsem ještě neuměl téměř vůbec plavat kraul. Jen doplním, že se jednalo se o polovičního Ironmana s distancemi (1.9 km plavání, 90 kolo a 21.1 km běh-pozn.red.), celý Ironman je zatím ještě daleko.

Měl by být manažer také dobrý psycholog a kouč? Co si o tom myslíte?

Pokud pracuje denně s lidmi a chce být úspěšný, tak si troufnu říci, že psychologem a koučem být musí. Empatie je základním stavebním kamenem manažerských přístupů.

Rád cestujete. Poznal jste i pracovně různé části světa. Kde se vám nejvíce líbilo? A jak v tomto srovnání vidíte Evropu?

Nejvíce se mi líbilo jednoznačně v Austrálii. Nejen díky úžasné přírodě, ale také kvůli životnímu stylu, který v zemi vládne. Kouzelná místa se však dají najít po celém světě, chce to jen mít otevřené oči. V Evropě u mě vedou Alpy a Dolomity v Itálii, ale i Krkonoše nebo Šumava.

Děkuji za rozhovor.