Pečlivě sleduji právě projednávaný zákon o silniční dopravě. Jsem totiž jedním z těch, kterých se přímo týká a kterým taxikáři říkají „uberisté“. Mám přitom stejně jako oni potřebnou žlutou kartičku a absolvoval jsem stejné zkoušky – jsem také taxikář.

Odlišuje mě jen to, že nemám na střeše klasickou lampičku a nečekám na zákazníky na Staroměstském náměstí. Mé klienty mi dodává aplikace. Nekomunikuji s dispečinkem, kterému bych musel platit na základě toho, kolik si vydělám, tedy kolik „vyjezdím“.

Jsem podnikatel, a i díky tomu mám poměrně přesnou představu, jak bude vypadat práce má a mých dalších kolegů – uberistů, taxikářů, podnikatelů – poté, co začne fungovat nový zákon. Pokud projde v podobě, jakou navrhuje ministerstvo, bude to z mého pohledu dobrý kompromis a zároveň i otevření dalších příležitostí. Ministerstvo totiž ruší pravomoc měst vyžadovat různé zkoušky z místopisu a zákonů a podobné požadavky, které dosud byly k získání oné žluté kartičky nezbytné.

Současné nastavení pravidel z mnoha důvodů nedává smysl. Taxikář totiž může jezdit jenom ve městě, kde splnil zkoušky. Pokud tedy má složené zkoušky z místopisu a právních předpisů v Praze, nemůže se vydat do Hradce Králové nebo do Liberce, respektive pokud by tam chtěl jezdit, tak musí složit zkoušky i tam. To je velmi komplikované a v době pokročilých navigací už úplně zbytečné. V Praze dnes nemá smysl taxikařit bez zapnutého Waze a v ostatních městech to nebude jiné.

Proto je hodně překvapivé, že někteří poslanci přesto chtějí zachovat zkoušky a tedy i obrovskou byrokratickou zátěž na všech stranách. Věřím, že sama města by uvítala, kdyby mohla úředníky, kteří mají agendu taxikářských zkoušek na starost, raději přeřadit na něco smysluplnějšího. Jako naprosto nesmyslný pak vnímám návrh, aby zkoušky museli mít jenom řidiči, co jezdí „hodně“, a ti, kteří jezdí jenom „málo“, je mít nemusí. Zákazník přitom při objednávání jízdy v aplikaci nemůže tušit, jestli jede s amatérem nebo s řidičem, který má taxikařinu jako hlavní činnost. A jak by se kontrolovalo, zda řidič skutečně je amatér, když může využívat hned několik platforem? Je totiž běžné, že řidiči jezdí pro Uber i Bolt a sem tam i pro Liftago.

Snad zákonodárcům dojde, že stejně jako nemusí v jednadvacátém století ve městě regulovat počet pekáren, opravářů praček nebo vývojářů softwaru, nemusí regulovat ani počet taxikářů. Konkurence v podobě Uberu Praze jen prospěla, a to i nám řidičům, kteří si díky ní víc vydělají. Chtěli bychom mít možnost jezdit i v jiných městech v době nárazových akcí – třeba ve Varech při festivalu nebo v Hradci při letecké show, kdy je po dopravě velká poptávka. Pokud ale města budou nadále vyžadovat zkoušky, tak to možné nebude, což ve výsledku pocítí především obyvatelé a návštěvníci měst.

ONDŘEJ PIROHANIČ, člen přípravného výboru Asociace řidičů alternativních taxislužeb (AŘAT)