Investice do dluhopisů je stále investice. A každá investice je ze své podstaty riziková, záleží jen na míře rizika. Dluhopis je cenný papír, který na rozdíl od akcie zajišťuje jeho majiteli předem stanovený finanční výnos, což je pro investory lákavé a považují dluhopisy za relativně konzervativní investici.

Jak to funguje? Zakoupením dluhopisu poskytujete vydavateli půjčku a ten se za to zavazuje vám pravidelně platit úroky až do konce jeho platnosti a po uplynutí této doby vrátit zpět i to, co jste za dluhopis zaplatili (jejich nominální hodnotu).

Koupit si dluhopis napřímo bylo po nástupu tržního prostředí v ČR možné jen za částky, které byly pro běžného investora naprosto nedosažitelné a k dluhopisům se tak dostal jen prostřednictvím penzijních nebo podílových fondů. Pro širší veřejnost se přímý nákup dluhopisů stal dostupnější, když začal stát vydávat speciální dluhopisy pro občany.

A poslední velká změna nastala před sedmi lety, kdy legislativa umožnila vydávat dluhopisy i firmám bez majetku nebo historie a tyto firmy toho také využívají. Je pro ně rozhodně výhodnější půjčit si peníze formou dluhopisů než v bance. Proč je to pro ně výhodnější? Protože běžný investor nemá k dispozici nástroje a prostředky, jak posoudit reálnou rizikovost půjčky a není tak schopný určit, zda nabízený úrok odpovídá riziku. Zatímco v bance by taková firma půjčku získala za vyšší úrok, pokud vůbec, prostřednictvím dluhopisů je pro ni financování výhodnější a dostupnější. Běžný investor má však slovo „dluhopis“ stále spojeno s konzervativní investicí, což u firemních dluhopisů rozhodně neplatí.

Investice do dluhopisů lze považovat za konzervativní v případě, že se jedná o státní dluhopisy (ovšem ne každého státu), firemní dluhopisy opravdu kvalitního emitenta nebo pokud se jedná o dluhopisový fond. Ne každý dluhopisový fond je samozřejmě konzervativní, ale už samotná diverzifikace rizika prostřednictvím nákupu desítek či stovek dluhopisů různých firem výrazně snižuje rizikovost investice. Nehledě k tomu, že portfolio manager fondu má zpravidla vyšší kvalifikaci posoudit rizikovost jednotlivých dluhopisů než běžný investor.

Ovšem investice do relativně bezpečných dluhopisů s nízkým úrokem je pro mnohé investory prostě „nudná“. Chtějí bezpečnou investici (dluhopis) s vysokým výnosem a zapomínají na skutečnost, že taková investice prostě neexistuje. V poslední době zažíváme opravdový boom firemních dluhopisů, který je navíc umocněn jejich snadnou dostupností prostřednictvím internetu. Tam se nabízejí na online dluhopisových tržištích, což není nic jiného než inzertní stránky, prostřednictvím kterých může své dluhopisy nabízet prakticky kdokoli. Běžně se zde nabízejí dluhopisy s výnosem kolem 9 procent p. a., což rozhodně nelze považovat za konzervativní investici. Nezapomínejme také na to, že výši úroku stanovuje sám emitent a jeho výše nemusí odpovídat rizikovosti investice. Emitent prostě nasadí takový úrok, aby dluhopis prodal. A nemusí ani platit, že čím rizikovější dluhopis, tím vyšší úrok. Některé dluhopisy mohou být natolik rizikové, že je emitent nabízí s nízkým úrokem, aby vyvolal pocit, že se jedná o málo rizikovou investici. Nechce prostě vysokým úrokem upozorňovat na rizikovost a počítá s tím, že se běžný investor nebude zabývat hloubkovou finanční analýzou podniku.

Dluhopisová tržiště jsou, jak bylo zmíněno, v podstatě inzertní stránky, na kterých může inzerovat a nakupovat kdo chce. Nepodléhají regulaci ČNB. Neprověřují rizikovost daného dluhopisu a neprověřují rizikový profil investora. Nezkoumají, je-li dluhopis pro investora vhodný.

Jiná situace je v případě, že nakupujete investice u regulovaných subjektů, které jsou pod pečlivým dohledem ČNB. Jedná se především o obchodníky s cennými papíry. Tyto instituce na rozdíl od dluhopisových tržišť prověřují finanční zdraví emitenta, posuzují rizikovost dluhopisu, správně toto riziko oceňují a při prodeji dluhopisu zkoumají rizikový profil investora. Rizikovost investice do dluhopisů se tím výrazně snižuje.

Jaké je vlastně největší riziko při investice do dluhopisů? Je to neschopnost emitenta splácet své závazky a jeho případný úpadek. V této situaci je šance, že investor přijde o veškeré investované prostředky, poměrně vysoká. Vzhledem k relativně krátké době, která uplynula od legislativní změny, po které může dluhopisy nabízet v podstatě každý, s ohledem na dobu splatnosti dluhopisů, s přihlédnutím k boomu emisí v poslední době a s výhledem na zpomalující ekonomiku nás hlavní vlna nesplácených dluhopisů teprve čeká.

Lze se jistit pro případ krachu emitenta? Ano, je potřeba diverzifikovat. Běžný investor nemá dostatek kapitálu, znalostí ani času, aby byl schopný sestavit dluhopisové portfolio čítající desítky nebo stovky dluhopisů. Pokud se chce touto cestou vydat, nabízí se mu investice do dluhopisového fondu. Jeho prostřednictvím může investovat v podstatě libovolné částky do portfolia desítek či stovek pečlivě vybraných dluhopisů. Jaký je tedy zásadní rozdíl mezi investicí do jednoho dluhopisu na dluhopisovém tržišti a investicí do dluhopisového fondu? První varianta je čistá spekulace, ruská ruleta – na jedné straně potenciální zhodnocení ve výši 6 – 10 procent p. a., na druhé straně riziko ztráty 100 procent vložených prostředků. Oproti tomu dluhopisový fond nabízí nižší zhodnocení, ale šance, že zkrachují emitenti všech dluhopisů v portfoliu fondu je prakticky nulová. Někde mezi je potom investice do dluhopisu prostřednictvím obchodníka s cennými papíry.

Richard Beneš, obchodní ředitel OVB Allfinaz, zodpovědný za produkty, k tomu říká: „Pro většinu běžných občanů jsou z hlediska míry rizika a výnosu vhodné investice do podílových fondů. OVB Allfinanz se drží zásady, že korporátní dluhopisy jsou pro běžnou populaci příliš rizikové, proto je v našem portfoliu nenabízíme. Práce s našimi klienty a aktivity zaměřené na finanční gramotnost nás dennodenně utvrzují v tom, že kvalifikovaných investorů a lidí, kteří jsou schopni nést případnou ztrátu, je na trhu málo. Proto nabízíme pouze podílové fondy renomovaných investičních společností.“