Rozhovor s ANTONÍNEM RŮŽIČKOU, generálním ředitelem Wikov Industry a.s.

Řídí firmu, která působí ve strojírenství více než 130 let. Přes 100 let je tradičním výrobcem ozubených kol a mechanických převodovek. U této firmy si v historii nechal vyrobit spací vlak na cesty i Tomáš Baťa. 

Už jako student jste začal v roce 1996 pracovat v Železničních opravnách a strojírnách Nymburk, kde jste se stal záhy obchodním a technickým ředitelem, poslední dva roky před odchodem jste tam zastával funkci generálního ředitele. Co vám to dalo do dalšího profesního života?

To byla velmi dobrodružná doba a pro ŽOS Nymburk znamenala úplnou restrukturalizaci, změnu struktury zákazníků, změnu v sortimentu opravovaných vozidel, výrazné zeštíhlení a změny majoritních majitelů. Mně to dalo hlavně utvrzení v tom, že lze najít řešení i zdánlivě neřešitelné situace firmy. Že lze otočit hluboce ztrátovou firmu, která ztratila tradiční trh a sortiment do ziskově hospodařící společnosti. Bohužel, celé toto několikaleté úspěšné dobrodružství skončilo krachem, kdy ŽOSku zničil v krátké době po mém odchodu její tehdy nový německý majitel, který ji chtěl jen vydrancovat.

Vaše současná firma přesně 22. prosince 1918 vznikla jako firma Prostějovské továrny na stroje Wichterle & Kovářík, akciová společnost. Sloučením těchto firem vznikla největší československá továrna na výrobu zemědělských strojů. Závod se rozkládal na ploše 250 tisíc m2 a zaměstnával dvě tisícovky dělníků a 150 úředníků. Jak je tomu dnes? Jak se díváte na odkaz tehdejších zakladatelů?

Ten odkaz je v jejich vizích a podnikavosti. Obojí nechybí současnému pokračovateli a vlastníku Wikovu Martinu Wichterlemu. Dnešní Wikov sestává ze sedmi výrobních závodů, přičemž jeden je v Německu a jeden v Rusku. Z toho se pět z nich zabývá výrobou průmyslových převodovek a přesných dílců a dva jsou zaměřeny na malé obráběné komponenty pro nákladní a osobní auta a stavební stroje. Celkem zaměstnáváme přibližně 1 100 lidí a 80 procent produkce exportujeme.

Dokonce i Tomáš Baťa si u vás například nechal vyrobit spací vůz pro své cesty ze Zlína do Prahy. V této době byla Československá republika strojírenskou velmocí. Jak je tomu dnes?

Pořád jsme vysoce průmyslovou zemí, ale v porovnání s tehdejší strukturou strojírenské výroby výrazně ubylo výrobců finálních strojírenských výrobků a zařízení. Podstatná část českých strojírenských firem dodává komponenty a nebo sub-celky (=podsestavy) zahraničním finalistům. Na tom není nic špatného, ale znamená to, že z pohledu realizace ziskových marží obsazujeme v mnohých případech nižší pozice.

Značku Wikov vzkřísil v roce 2004 Martin Wichterle, kdy nově zakoupené firmy ČKD Hronov a Škoda Gear z Plzně přejmenoval na Wikov MGI a Wikov Gear. Tím se začala psát novodobá historie firmy. Jaká je nová historie firmy? Jaké byly začátky?

Začalo to vstupem Martina Wichterleho do ČKD Hronov v roce 2002. Tehdy jsme v Hronově dělali menší průmyslové převodovky a ozubená kola s ročním obratem 260 milionů korun. Působili jsme jako zcela lokální hráč s hrstkou zahraničních zákazníků. Pak jsme založili holdingovou společnost Wikov Industry a.s. a v roce 2004 jsme koupili Škoda Gear v Plzni a založili Orbital2 Ltd. ve Velké Británii a Scana Wikov v Norsku. To byl základ k dalšímu rozvoji, který spočíval na dobré výrobní základně v Hronově a v Plzni a dále na vývoji inovativních planetových převodovek v Orbital 2 a v neposlední řadě byl podepřen rozvojem odbytišť ve Skandinávii.

Následoval vývoj a dodávky převodovek pro větrné elektrárny do Číny, Indie a Koree a s tím výrazný nárůst tržeb a rozvoj investiční a obchodní. V roce 2012 jsme koupili dnešní Wikov Sázavan, který mimochodem původně spolu se ševcovnou ve Zruči nad Sázavou založil sám Baťa. V roce 2016 jsme koupili Detail CZ a v loňském roce jsme otevřeli malý závod v Rusku a koupili německého výrobce převodovek pro kolejová vozidla Gmeinder Getriebe Gruppe. Přeskočil jsem mnoho různých epizodických událostí, ale takto vypadá vývoj Wikovu od roku 2002 v kostce.

Pociťujete také nedostatek v oblasti technických profesí? Co s tím?

Nedostatek kvalifikovaných operátorů obráběcích strojů je naprosto kritický a myslím, že vedle vývoje inovativních produktů je to hned druhý nejzásadnější problém pro rozvoj českého strojírenství. Je nutné zatraktivnit a zkvalitnit střední a učňovské odborné školství. Wikov spolupracuje v blízkosti svých podniků se strojírenskými školami a podporuje nadějné studenty stipendii. Je to ovšem běh na dlouhou trať a absolventi sotva stačí nahrazovat odchody do důchodů. Stát by měl investovat do osvěty a propagace odborného vzdělávání a zavádět duální vzdělávání.

Investujete pravidelně do výzkumu a vývoje nových produktů, progresivních technologií a systémů řízení, abyste byli neustále na špici ve svém oboru. Jak moc se to daří a jak velký je problém spojit výzkum s reálnými výrobky?

Do vývoje nových produktů investujeme kontinuálně a jde jak o inovativnost, tak také o vývoj ve smyslu industrializace jednotlivých produktů. Spojení výzkumu a praxe je velmi obtížné a jde o dlouhodobou a investičně náročnou činnost. Mezi výsledky akademického výzkumu a reálným výrobkem je často velmi mnoho práce, peněz a času. Firmy naší velikosti si takové projekty musí velmi dobře vybírat, protože si jich nemohou mnoho dovolit.

Ruský trh je pro vás zajímavý především z hlediska převodovek pro kolejová vozidla, podařilo se vám získat zde významné kontrakty. Spojené státy nejsou pro vás stále ještě zásadním trhem z hlediska realizovaných tržeb. Jaký je pro vás čínský trh? Kam všude své produkty dodáváte?

Čína se velmi dynamicky rozvíjí a tamní trh se mění. S tím přichází i obchodní příležitosti. V současné době spatřujeme možnosti hlavně v převodovkách pro velké větrné elektrárny, pro rychloběžné aplikace a pro kolejová vozidla. Nepřímo do Číny směřují naše převodovky zastavěné ve výrobních zařízeních dodávaných našimi evropskými zákazníky.

Průmysl 4.0 pro vás začal už v době, kdy to mediálně nebylo tak poutavé téma. Jaká je situace dnes? Jak vidíte digitalizaci?

V současné době se soustředíme na zavedení nového ERP systému, který nám umožní postupně digitalizovat celý životní cyklus výrobku od vývoje, konstrukce, předvýrobních etap, přes výrobu samotnou až po servis. To bude páteř, na níž lze navázat IOT, automatizací a robotizací.

Dnes se klade velký důraz na obnovitelné energie a také cirkulární ekonomiku. Jaký je váš názor?

Rozvoj obnovitelných zdrojů energie a ekologicky přátelských technologií v dopravě a průmyslu obecně je správný směr. Společností toto téma rezonuje, a proto se ho chápou politici a ti ho bohužel znásilňují a vytvářejí ekologické, až mesiášské doktríny. To neprospívá věci samotné. Vývoj technologií potřebuje svůj čas a nelze ho politickým tlakem urychlit. Ten tlak vyvolává mnoho zbytečných nákladů ve formě různých subvencí, dotací a jiných podpor a zároveň má v mnoha ohledech i negativní dopad na samotné životní prostředí. Dva příklady za všechny:

Německo je známé vysokou mírou výroby elektrické energie z větru a soláru a řízeným utlumováním jaderných a tepelných elektráren. Výsledkem ale je, že přes rostoucí instalovaný výkon obnovitelných zdrojů jim stále rostou emise skleníkových plynů ze zastaralých tepelných elektráren, které stále potřebují jako záložní zdroje a do nichž nikdo dlouhé roky neinvestuje, protože jejich vlastníci počítají s nuceným odstavením. Navíc Německo dováží elektřinu z cizích jaderných zdrojů. Podle mého názoru přechod na obnovitelné zdroje musí být pozvolnější a vyžádá si strukturální změny v celé rozvodné síti a v její flexibilní regulaci. To ale bude stát ohromné prostředky a také to potrvá.

Druhým příkladem jsou elektromobily, které politici protlačují, ale přitom ignorují fakt, že celková energetická bilance elektromobilu vychází vůči klasickému automobilu negativně, pokud nenajezdí alespoň 250 tisíc kilometrů a to se od soukromých aut v městském provozu nedá očekávat. Elektromobilita v širším měřítku vyžaduje značné infrastrukturální investice do elektrické rozvodné sítě a tudíž má smysl snad jen ve městech. Dalšími problémy je rozhodně neekologická výroba a recyklace baterií a jejich vysoká hořlavost. I tady si myslím, že je nutné dát novým technologiím čas na vývoj a není nutné za každou cenu politicky protlačovat elektromobilitu.

Je možné uplatnit ve strojírenství sdílenou ekonomiku?

Existují případy, kdy několik firem využívá společně nějaké konkrétní technologické vybavení, protože žádná z nich ho nevytíží natolik, aby si ho mohla sama pořídit. Jinak jsem o tom nepřemýšlel.

Technika jde dnes velmi rychle dopředu. Kde berete inspiraci pro nové výrobní postupy a produkty?

Velkou roli hraje cestování a návštěvy různých strojírenských firem a také návštěvy výrobců strojů, nástrojů a zařízení. Diskuse se zákazníky, dodavateli a srovnání s konkurencí vám často otevřou oči.

Jak relaxujete? Čím se nejvíce odreagujete?

Nejlepší relax a odreagování zažívám při společných sportovních aktivitách s rodinou. S dětmi jezdíme na koních a na lyžích a se ženou běháme, lezeme a chodíme na skialpech. A pokud pak následuje dobrý kulinářský zážitek, tak je to dokonalé. Někdy se rád uzavřu do ticha při čtení hodnotné knihy, nebo sám absolvuji nějaký vytrvalostní výkon v přírodě.

Děkuji za rozhovor.