Rozhovor s JIŘÍM VLČKEM, předsedou představenstva FrostFood a.s.

V malém městě Rokytnice v Orlických horách tři podnikatelé začali v roce 1994 vyrábět mraženou pizzu. Byli první, kteří ji v Česku nabídli. Navždy tak nejspíše změnili stravovací zvyklosti tuzemských domácností.

Začínali jste s distribucí pizzy. První pizzy pod značkou Guseppe jste na trh dodali koncem roku 1994. V krátké době jste dosáhli dominantního postavení na českém a slovenském trhu. Proč jste se rozhodli pro pizzu? Jak bylo složité v té době získat dominantní postavení na trhu?

S myšlenkou začít vyrábět mraženou pizzu přišel jeden ze tří původních zakladatelů společnosti, který se po revoluci vrátil z emigrace a odtud si přivezl myšlenku výroby mražené pizzy. Ač se to dnes zdá neuvěřitelné, tak v roce 1994, kdy jsme začínali, nebyla na trhu v ČR žádná mražená pizza, a to ani z dovozu. Byli jsme první výrobci, kteří představili tento výrobek na domácím trhu. Jinými slovy, získat dominantní postavení nebylo v nulové konkurenci až tak obtížné, jiná otázka je kolik mražené pizzy byl tenkrát český zákazník ochoten koupit.

V roce 1997 firmu koupila norská společnost Orkla Foods. Pod novým vlastníkem jsme úspěšně expandovali do okolních zemí. Byl to jeden z důvodů vstupu nového vlastníka? V čem vám to tehdy pomohlo?

Hlavním důvodem vstupu nového vlastníka byla naše tržní pozice. Společnost Orkla, která se zabývá výrobou mražené pizzy i na domácím norském trhu, tehdy pro svoji expanzi hledala společnosti, které mají v daném segmentu dominantní postavení na trhu, a to jsme tehdy splňovali. S příchodem nového vlastníka přišla především finanční stabilita a investice do rozvoje společnosti a do budování značky.

V následujících letech jste zahájili výrobu slaných a sladkých mražených knedlíků, taštiček a šišek Guseppe, dnes známých pod značkou Don Peppe. Jak těžké bylo tehdy a jak dnes zavést na trh novou značku?

Nebylo to vůbec jednoduché, opět jsme vstupovali do segmentu trhu, který tu byl velmi malý a museli jsme ho vybudovat. Rovněž přesvědčit norského vlastníka, který tradiční české jídlo vůbec neznal, nebyl jednoduchý úkol. Ale podařilo se nám to, vybudovali jsme trh mražených knedlíků v ČR a dodnes jsme lídrem trhu s naší značkou DonPeppe. Za klíčové považuji, že jsme v průběhu času nepodlehli tlakům na „optimalizaci“ receptury a tím snižování ceny na úkor kvality. Naopak držíme se od samého začátku původních receptur.

V roce 2010 management vaší firmy ve spolupráci se skupinou zahraničních investorů odkoupil společnost Dr.Oetker. Tedy další změna vlastníků, která však velmi pomohla. Kam vás posunula tato další změna?

Jako jeden z majitelů musím říci, že tato změna byla pro společnost velmi zásadní. Po dlouhých letech pod vlastnictvím nadnárodních koncernů (Orkla, popř. Dr.Oetker) se společnost dostala do rukou konkrétních vlastníků a musela zcela změnit svoji filozofii podnikání a nebylo to vůbec jednoduché. Ale po deseti letech velmi usilovné a tvrdé práce mohu, a to velmi rád, konstatovat, že cesta, kterou jsme v roce 2010 zvolili se ukázala být správnou. Za to vděčíme usilovné práci všech našich zaměstnanců. Možná to zní jako fráze, ale bez lidí, kteří v naší společnosti pracují, bychom nikdy nedokázali to, co se nám povedlo. V roce 2010 jsme kupovali společnost s ročním obratem okolo 170 miliónů korun a rok 2019 končíme s obratem přes 600 miliónů.

Velkým tématem dneška je dvojí kvalita potravin. Jak se na tento problém EU díváte vy jako velmi významný výrobce a exportér potravin?

Bohužel, dvojí kvalita potravin je realitou. Obávám se, že si za to tady u nás v ČR, tak trošku můžeme sami. Podlehli jsme cenovému tlaku a uvěřili jsme, že si za nízké ceny můžeme kupovat stejnou kvalitu jako jinde. Přiznejme si, že stále je hlavním nákupním impulsem cena. Stačí se podívat kolik procent potravin se prodá v akcích. Je to hodně vysoké procento pohybující se okolo 70 procent. Tomuto trendu a tlaku řetězců na ceny se mnoho výrobců muselo přizpůsobit a upravit adekvátně své receptury. Což není nic špatného, prostě se přizpůsobili tržní realitě. Co je problém, že to zabalí do naprosto identického obalu jako výrobek s jinou (vyšší) kvalitou, a tím matou zákazníka, který je utvrzován v tom, že dostává stejnou kvalitu za nízkou cenu a ještě se někteří výrobci zaštitují tvrzením, že se přizpůsobují (přeloženo snižují kvalitu) lokálním požadavkům. To, že se tomu EU snaží dát jasná pravidla, je jen dobře. Ať si každý z nás svobodně vybere jakou kvalitu potraviny a za jaké peníze chce koupit, ale obaly a informace na nich se musí jednoznačně odlišovat, pak to bude v pořádku.

Jak vnímáte změnu a trendy v oblasti výživy ve světě a u nás?

V poslední době jednoznačně vnímáme zvyšující se zájem o kvalitnější a zdravější potraviny. Je to dáno tím, že na poli osvěty se za posledních několik let udělalo strašně práce. Lidé už umí rozlišit kvalitní potravinu, umí si přečíst a porozumět informacím na obalech. Ve světě jsou ještě trošku dále. Když nám přijde požadavek na vývoj nové pizzy, např. pro anglický trh, na samém začátku jsou naprosto jasně definována pravidla, které látky (různá zlepšovadla, zvýrazňovače chuti atd.) jsou zakázány a hlavně jsou definovány i maximální nutriční hodnoty, které má výsledný výrobek splňovat. Jinými slovy od samého začátku jsou definovány zásadní požadavky na kvalitu nové pizzy.

Trendem ve výrobě je dnes digitalizace. Jak to změnilo výrobu ve vaší firmě?

Když se podívám na 20 let, které jsem ve firmě a srovnám různé procesy, když jsem začínal a teď, tak ten rozdíl je generační. Když dnes hovořím s nastupujícími spolupracovníky, tak ti vnímají 90tá léta minulého století jako „retro“ dobu, a my jsem v ní žili a mysleli si, v jaké převratné době nežijeme. Prostě automatizace, digitalizace a díky naprosto vyprázdněnému trhu práce i robotizace je trendem, kterému se každá společnost musí podřídit, pokud tu chce být i za dalších 10let.

Potýkáte se také s nedostatkem kvalifikovaných zaměstnanců? Jak to řešíte a jak si udržujete dobré pracovníky?

Tento problém je v oblasti, kde sídlíme ještě umocněn nedalekým závodem Škoda Auto v Kvasinách, který je od nás vzdálen cca 25km. Získat a udržet si kvalifikované pracovníky je nikdy nekončící proces, a bohužel, potravinářský průmysl není schopen mzdově konkurovat automotive. To znamená, že musíme vytvářet takové firemní prostředí, které tuto nevýhodu eliminuje. Někdy se nám to daří, někdy ne. Budování zaměstnanecké loajality je dlouhý a nikdy nekončící proces, a bohužel v dnešní době jsou materiální hodnoty naprosto upřednostňovány před těmi ostatními.

Jaké máte plány do budoucna? Jaké exportní trhy byste ještě chtěli obsadit?

V současné době jsme na hraně našich kapacitních možností, a proto hlavním plánem je dokončit střednědobý plán rozvoje společnosti, který jsme si stanovili na roky 2019-2021, na jehož konci by měla být společnost rozšířena a zmodernizována tak, abychom byli schopni se dále obchodně rozvíjet a expandovat. Stále máme rezervy na německém trhu, ale na expanzi tímto směrem musíme být nejprve kapacitně připraveni.

Získali jste ocenění v 22. ročníku Exportní ceny DHL mezi středními firmami. Kam si myslíte, že vás toto ocenění posune? Jsou v zahraničí tyto reference důležité?

Tuto cenu spíše chápu jako ocenění práce našich zaměstnanců, než jako nějakou důležitou referenci, která nám pomůže získat nové zákazníky. Nikde ve světě nikdo nečeká na „firmičku“ z Orlických hor. Tam se musíte prosadit kvalitou výrobků, stabilitou dodávek, a hlavně se jedná o dlouhodobě budované vztahy, kdy musíte překonat mnohdy předsudky o výrobci z východního bloku. Bohužel, velmi často nás „házejí“ do stejného pytle s okolními zeměmi, a ne vždy je to ta správná reference. Ostatně kvalita polských potravin je v poslední době často diskutována i v České Republice.

Jaké novinky chystáte v nejbližší době?

Usilovně pracujeme na dalším vývoji našich nepečených pizz s plněným okrajem a nepečených mrazených výrobků obecně. To považuji za trend do budoucna.

Jakou kuchyni preferujete? Jste v tomto směru gurmán?

Já jsem obyčejný kluk z Krkonoš, který shodou okolností dostal možnost podnikat v potravinách, a určitě bych se nenazval gurmánem.

Hodně cestuji a vždy se snažím ochutnat místní kuchyni, ale následně se vždy rád vrátím k tradiční české kuchyni. Nic mi neudělá větší radost, když se vrátím z dlouhého pobytu někde na druhém konci světa, než svíčková či segedínský guláš a dobré české pivo.

Děkuji za rozhovor.