Recenze novely zákona o pojišťování a financování vývozu se státní podporou. Hodnocení Ekonomického magazínu: 80 procent

Autor: Vláda

Datum schválení vládou: 3. 2. 2020

Ještě v roce 2013 se tehdejší ministr financí Kalousek chlubil, že podpoří vývoz. Díky zvýšení pojistné kapacity Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP) o deset miliard měli vzniknout tisíce pracovních míst. Co mohla být dobrá zpráva pro podnikatele, rozhodně nebyla dobrá zpráva pro daňové poplatníky. Alespoň ne ty české. EGAP vlastněná státem se zabývá pojišťováním vývozních úvěrových rizik. Většinou se tak děje ve spolupráci se státní exportní bankou ČEB, která financuje vývozní úvěry. Myšlenka, která stála u zrodu tohoto modelu podpory exportu je prostá. Pomoci exportu v případech, kdy komerční banky nechtějí poskytovat levné peníze, protože dané země a projekty považují za příliš rizikové.

Člověk nemusí být geniální ekonom, aby ho napadlo, že takto nastavené financování nemůže dopadnout dobře. Pokud posíláte levné peníze do nestabilních zemí, rizika nemizí, ba naopak stoupají a na bilanci exportní banky i pojišťovny je to znát. Jediný důvod, proč ještě nezkrachovaly, je, že ztráty ze zákona platí stát. Od roku 1995, kdy ČEB vznikla, dostala ze státního rozpočtu 10, 5 miliardy na pokrytí ztrát ze špatných úvěrů. S dotacemi od státu ve výši 7, 8 miliardy ji pojišťovna šlape celkem úspěšně na paty. I když se hospodaření obou institucí podařilo v roce 2018 dostat pod kontrolu, celkové výdaje státu na systém podpořeného financování k dnešnímu dni převyšují už 30 miliard korun.

Peníze skončily většinou v Rusku, na Ukrajině a v neposlední řadě v Turecku, kde je stále nedořešena půjčka na výstavbu elektrárny Adularya vy výši 12 miliard. Nedostavěnou elektrárnu se nedaří prodat ani za několikanásobně nižší cenu. Společnost Vítkovice Power Engineering, která byla hlavním dodavatelem stavby, je v úpadku a turecký investor zřejmě kdesi v turecké šatlavě. A je to právě on, kdo si peníze půjčil, neboť jedním z neoblíbenějších modelů exportního financování je, že ČEB poskytuje peníze zahraničnímu investorovi, který by se v zemi svého původu k tak výhodnému úvěru nikdy nedostal. V podstatě ho tím český daňový poplatník dotuje i v případě, že úvěr splatí.

Za smutný příběh české podpory exportu nenese odpovědnost současná ani minulá vláda. Problémy, které v posledních letech ČEB i EGAP řeší, pocházejí vesměs z úvěrů poskytnutých v letech 2008 až 2012. Tehdy se půjčovalo každému, kdo si řekl. Zmíněný turecký kontrakt je například z roku 2010. Součástí vystřízlivění pak byly trestní oznámení na manažery, výměna managementu, ale co je mnohem zásadnější: změna přístupu k podpoře exportu. Ministerstvo financí převzalo od resortů průmyslu, zahraničí a zemědělství jejich vlastnické podíly a stalo se jediným akcionářem EGAP i ČEB. Díky tomu se omezil vliv ministerstev, která v podpoře exportu sledují více politické než ekonomické cíle.

V prosinci loňského roku pak vláda schválila nové institucionální uspořádání podpory exportu. ČEB se v právní fázi přesune pod EGAP, který v ní horizontu dvou let bude vlastnit stoprocentní podíl. Vyřeší se tak dvoukolejnost i neustále spory, kdo za co může, a ještě se uspoří na provozních nákladech. Cílem propojení státní banky a pojišťovny není, aby pojišťovna nadále automaticky pojišťovala úvěry banky. Naopak, jejich podnikání se více oddělí. Státní pojišťovna by měla pojišťovat komerční banky, úvěry ČEB si banka bude muset pojistit jinde, což sníží rizika státu. V další fázi pak z holdingu vznikne exportní agentura, která se soustředí hlavně na pojišťování úvěrů komerčních bank.

Návrh novely zákona o pojišťování a financování vývozu se státní podporou je fakticky prvním legislativním krokem k realizaci této koncepce. Ruší se ustanovení, že ČEB je ze 2/3 vlastněna státem, zesiluje kontrola státu nad hospodařením obou institucí, prostřednictvím vyhlášek bude možné zastropovat výši úvěrových rizik, které může exportní pojišťovna pojistit bez souhlasu vlády, a stejně tak výši jednotlivých transakcí podpořeného financování, které může exportní banka realizovat bez souhlasu vlády. Exportní pojišťovna a exportní banka budou povinny vést prostředky na účtech podřízených státní pokladně vedených u ČNB, což vyžaduje rovněž změnu zákona o rozpočtových pravidlech.

Reforma systému financování a pojišťování exportu se státní podporou, pro kterou se vláda rozhodla, bude trvat několik let a předložený návrh zákona ani zdaleka neznamená její konečnou podobu. Významnější jsou z tohoto pohledu spíše změny v managementu obou institucí, větší zaměření na menší podniky, kde logicky také hrozí menší ztráty než u megalomanských projektů. Ohlášení konce černých děr tedy zatím rozhodně není na pořadu dne. Za zlepšenou bilancí financování a pojišťování českého vývozu posledních let se dost možná podepsalo i odeznění hospodářské krize minulých let. Dříve než přijde další, potřebujeme skutečnou systémovou změnu, kterou doprovodí i zbrusu nová legislativa.

– swp, red –